Látky

Domácí produkce byla schopna vyrobit pouze obyčejné látky, jakými bylo plátno, či vlna, konkrétně například šeřina, nebo sukna broumovská, hradecká, chrudimská, jihlavská, kolínská, kostelecká, mýtská, rychnovská, solnická, žlutická. Na stejné kvalitativní úrovni bylo prosté sukno polské a mnohá sukna německá, jež se k nám běžně dovážela. To stačilo pokrýt potřeby neurozených, nebo zajistit materiál na levnější odění, ale ne uspokojit potřeby náročné klientely, jakou byla tradičně šlechta a nově se prosazující přední patricijské rody velkých měst. Vzácné látky, jež byly s oblibou používány na odění nobility a o něž byl zájem, k nám byly dováženy z celého tehdy známého světa.

Tento projekt, vzniklý roku 2000, sdružuje lidi se zájmem o historii českých zemí v období první poloviny 14. století. Jeho cílem je poznávání a oživení všedního života nobility dané doby se zaměřením na dvorské prostředí. To s sebou nese praktickou potřebu studia doby panování a osobnosti královny vdovy Alžběty Richenzy (Elišky Rejčky), které se neomezuje jenom na české země a jejich politické dějiny. Zajímá nás především správa, právo, umění, kurtoazie, stolování, válečné i lovecké umění, pohled na víru, módu, minesseng, umění a mnohé další.

Regiment Wied 1762 je občanské sdružení, které se zabývá rekonstrukcí vojenského života a bojových postupů pěchoty za tzv. Sedmileté války (1756-63). Předlohou pro naše vybavení je výstroj a uniforma císařského pěšího regimentu Wied dle dostupných historických a ikonografických předloh vážících se převážně k roku 1762.
 

Kostel sv. Margity Antiochijské můžeme najít nedaleko za česko-slovenskou hranicí na katastru obce Kopčany, okres Skalica. Kostelík byl původně součástí Mikulčické sídelní aglomerace (jako XIII. kostel) na jejím podhradí. Dnes je nejstarší stojící církevní stavbou ve střední Evropě.

První zmínka o kostelíku se dochovala až z konce 14. století, z roku 1392. Jako kostel sloužil až do 18. století, poté fungoval jako kaple.

Američtí mountainmeni, neboli horští muži (dále jen MM), jsou jednou z nejpopulárnějších a nejvíce napodobovaných skupin amerických lovců. Proto je opakovaně v kruzích zájemců o tuto dobu a styl diskutována jejich výstroj a výzbroj. Naposledy se téma pušek MM objevilo i zde na foru Living History, což mě přivedlo k tomu znovu zveřejnit tento článek.
V článku jsou použity převážně zdroje z diskuse v internetové konferenci AMM, konkrétně možnosti zmapování nejpoužívanějších zbraní mezi MM.

Článek byl původně publikován v Trappers´Bulletinu, zde je jen mírně poupraven pro tento způsob publikování.

Tento článek je souhrnem informací o raně středověkých byzantských zbrojích nacházejících se na internetu. Základem je překlad článku Kremasmata, Kabadion, Klibanion: Some aspects of middle Byzantine military equipment reconsidered ze serveru Levantia vystavený na adrese
http://www.levantia.com.au/military/KKK.html.

Původní článek byl publikován v Byzantine and Modern Greek Studies number 22, 1998, pp. 38-50. Překlad článku jsem doplnil o další informace a obrázky věnující se raně středověkým byzantským zbrojím.

Materiální vybavení byzantské armády je otázka, která byla studována mnohem méně intenzivně než její organizace a taktika. Publikace posledních desetiletí toto téma spíše zatemnily než vyjasnily.

Protože je senoseč v plném proudu, nastal čas pro další raně středověkou výrobní činnost. Zajímavější o to, že v současném LH-OH prostředí není zcela rozšířená. Jedná se o zpracování slámy a trav.
Máte-li tedy chuť, můžete si dle tohoto článku zkusit vyrobit vlastní ošatku.

Tento článek jak už název napovídá volně navazuje na můj předchozí popis potahování štítu surovou kůží (pergamenem) a jeho podtitulem by klidně mohlo být "kudy cesta nevede". Jeho cílem je shrnout pár dalších postřehů a poznatků, které jsem během další práce s kůží a štítem získal a jak už naznačuje podtitul, pomoci vám vyvarovat se chyb, které jsem udělal já. Postupně se v malých kapitolách budeme věnovat potahování mandlového a kulatého štítu a v dalším samostatném článku barvení. V tomto díle navazuji na předchozí postupy a zkušenosti, takže pro popis materiálu a nástrojů se podívejte na předcházející článek.

Referát ze sborníku Materiály vojenské archeologie Altaje a přilehlých oblastí, Barnaul, 2002. Originál článku je k vidění v ruštině na adrese http://step-ta-voliy.narod.ru/panz1.htm.

Mohylník Balyk-Sook I se nachází v centrálním Altaji v údolí řeky Ursul. Kurgan 11 tohoto mohylníku obsahuje unikátní staroturecký pohřeb, obsahující kompletní lamelovou zbroj, byť dochovanou v nepříliš dobrém stavu. Pohřeb zahrnuje:

Při pátrání po původu a vzhledu lamelových zbrojí jsem se dostal i k velmi zajímavému nálezu kompletní lamelové zbroje z lokality Bek-Bike. Jedná se o jednu z mála kompletně zachovaných ranně středověkých lamelových zbrojí. Proto jsem navzdory geografické odlehlosti místa nálezu od naší střední Evropy přeložil tento článek, který je v originále publikován v ruštině na stránkách Tože Gorod na adrese http://tgorod.ru/index.php?topgroupid=2&groupid=7&subgroupid=5&contentid=36  Jeho anglická verze se dá najít na stránkách Red Kaganate na adrese http://www.geocities.com/kaganate/bekbeke.html.