Několik poznámek k ochrannému odění ranně středověké Byzance

Tento článek je souhrnem informací o raně středověkých byzantských zbrojích nacházejících se na internetu. Základem je překlad článku Kremasmata, Kabadion, Klibanion: Some aspects of middle Byzantine military equipment reconsidered ze serveru Levantia vystavený na adrese
http://www.levantia.com.au/military/KKK.html.

Původní článek byl publikován v Byzantine and Modern Greek Studies number 22, 1998, pp. 38-50. Překlad článku jsem doplnil o další informace a obrázky věnující se raně středověkým byzantským zbrojím.

Materiální vybavení byzantské armády je otázka, která byla studována mnohem méně intenzivně než její organizace a taktika. Publikace posledních desetiletí toto téma spíše zatemnily než vyjasnily.

Byzanc měla dlouhou tradici vojenské literatury vycházející z tradic římské říše. Vojenské manuály vydávané od doby pozdní antiky přináší řadu detailních informací o výstroji a výzbroji byzantského vojáka a jejích změnách v průběhu doby, kterými byzantská říše reagovala na výzbroj a taktiku svých protivníků. Kvalita této výstroje a výzbroje byla dozajista jednou z příčin úspěchu, který měla byzantská armáda při obraně říše proti nepřebernému množství nepřátel během tisíce let své existence. Ovšem ideál vojenského manuálu a realita se může značně lišit a zjistit pravý stav věcí vyžaduje mravenčí práci s literárními prameny. V tomto článku se autor pokusil definovat a podrobně vyložit pojmy kremasmata, kabadion a klibanion, základní součásti zbrojí ranně středověké byzantské armády.

Kabadion

Základní prací v oboru byzantských zbraní je kniha "Byzantinische Waffen" od Taxiarcha Koliase. Ačkoli je založena na souhrnném studiu byzantské literatury, její závěry jsou podkopávány nedostatkem srovnávacího materiálu a nedostatečným praktickým uchopením předmětu. Jedním z problémů je pojem kremasmata a kabadion a jejich vzájemný vztah. Jedno je jisté, kremasmata je prošívaná a vycpávaná suknice visící pod okrajem kyrysu k ochraně nohou, jak je to vidět na řadě dobových ilustrací (1). V jednom místě Kolias píše, že kremasmata a kabadion jsou jedno a totéž (2). Základem pro tento závěr je fakt, že oba jsou ze stejného materiálu. To je ovšem velmi slabý argument. Kovadlina a rybářský háček jsou obě ze železa, ale velmi málo ryb bylo uloveno kovadlinou. Později autor tvrdí, že kabadion je druh oblečení, používaného jako ochrana pro lukostřelce (3). Současný zdroj "De Cerimoniis" zmiňuje kabadion jako etnický oděv určité národnosti navštěvující Konstantinopol (4).
K nalezení významu slova kabadion, opakovaně se objevujícímu v byzantských pramenech se musíme přesunout do 14. století. V pojednání o dvorské kanceláři Pseudo-Kodina je kabadion vyhrazen jako primární oděv většiny dvořanů. Tento oděv byl v pestrých barvách, zdobený výšivkami a honosným zdobením (5). Kremasmata je naproti tomu popisována jako "hrubé hedvábí nebo bavlna, tak silné, jak jde sešít dohromady" (7) opatřené "zabai" (což je interpretováno jako proužky kroužkového pletiva) (6).
Reiske ve svých komentářích k "De Cerimoniis" poukazuje na podobné slovo v arabštině přepisované v různých pramenech jako 'aba,(8) kabâ a qabâ, který je často zmiňován v souhrných arabských dílech o textilu a oděvech (9). V arabských zdrojích najdeme i charakteristiku kabadionu. V 9. století al-Aghani vysvětluje, že "roztrhne-li muž svůj gamis (tuniku či košili) od krku až k nohám, vznikne qabâ (10)". Tudíž kabadion/kabâ (tady se naskýtá otázka původu českého slova kabát) je oděv, kabát, otevřený ve střední rovině. Podobný oděv byl zachycen jako perský oděv označovaný Herodotem jeho dřívějším helenistickým jménem kandys (11), zřejmě s kabadhV jako intermediární forma (12). Oblečení tohoto typu bylo běžné ve středomoří v 5. století (13) a několik pěkně zachovaných exemplářů datovaných do 10. století bylo nalezeno na pohřebišti Buyid v Ray (14). Popis po kolena sahajících kabadionů z "Preacepta" jako krátkých (15) jasně ukazuje, že oblečení sahající až k zemi, jak je známe ze 14. st. z portrétu Theodora Metochita (16), Velkého admirála Apokauka (17) a dalších (18) bylo prvkem civilního oděvu již v polovině 10. století. Délka mužského byzantského oděvu byla součástí kritiky byzantinců Luitpoldem z Cremony po jeho návštěvě Byzance v letech 968-969 (19).

Ve světle takto vysvětleného pojmu kabadion by pasáž z "Praecepta Militaria" III.8 doslova znějící "eiV de taV zwnaV autwn foreitwsan oi toxotai kabadia proV to skepesqai meroV ti twn ippwn autwn, fulattesqai de autouV apo ths zwsewV kai katw." měla být překládána "Lučištníci by měli nosit kabadion sahající pod pás k jejich ochraně od pasu dolů a k pokrytí části jejich koně".

"Praecepta Militaria" je vojenský manuál sepsaný Nikophorem Phokasem kolem roku 965 ve kterém je popsána řada detailů výstroje a výzbroje byzantských oddílů té doby. Nejpřístupnějším překladem je "Sowing the Dragon's Teeth", Washington 1995 od Erica McGeera.

Zůstávají ještě další otázky ohledně vzhledu kabadionu. Pokud má splňovat výše uvedené vlastnosti, nemůže mít jednoduchý rozparek ve střední rovině vzadu (20), neboť v tom případě by suknice kabadionu jednoduše spadala po bocích koně a poskytovala by koni min imální ochranu, tak jak je to vidět na Fatimovské slonovinové řezbě v muzeu v Berlíně (21), nebo jak to bylo běžné u surcoatů evropských rytířů (22). Je pravděpodobné, že kabadion byl konstruován podobným způsobem jako kaftan nalezený v Moševoj Balce na Kavkazu (23). Tento kaftan měl suknici z několika dílů, které byly spojeny horizontálním švem s horní částí kaftanu v úrovni pasu a mající dva rozparky po bocích. Při takovém střihu má jezdec na koni kryté nohy předními díly suknice kabadionu, zatímco střední zadní část leží na koňském hřbetu, který tím chrání.

Na serveru Levantia je i několik vyobrazení výše popisovaného Kabadionu (po našem bychom řekli prošívanice). Na následujících dvou obrázcích je dobře vidět krytí nohou i hřbetu u jízdního lučištníka

 
Obr. 1 Jízdní lučištník v kabadionu a klibanionu zprava


Obr. 2 Jízdní lučištník v kabadionu a klibanionu zleva
 

 

Na dalším obrázku je vidět pěší bojovník oblečený do kabadionu. Dá se tušit zapínání vepředu a zajímavé je provedení rukávů. V textu se píše, že pro větší pohodlí a lepší pohyblivost jsou paže prostrčeny otvory v podpaždí a rukávy jsou připnuty k ramenům. Kde přesně k takovému provedení rukávů autor přišel neříká, odkazuje na následující zdroje:

 

    • Francis Drexl, ed., Achmetis Oneirocriticon, Leipzig 1925, p. 198 for touvia.
    • Steven Micheal Oberhelman, tr., The Oneirocriticon of Achmet, Lubbock, 1991, p. 216, ačkoli, jako je tomu u většiny překladů, není příliš použitelný co se týče technických detailů.

    • John R. Melville Jones, tr., Eustathios of Thessaloniki: The Capture of Thessaloniki, Canberra 1988, p. 89/90 (Greek/English).

 


Obr. 3 Pěší bojovník v kabadionu
 

Pěší bojovník na 3. obrázku je obut do typu bot zvaných mouzakia a na nohou má prošívané/vycpávané nohavice zvané kampotouva nebo touvia, které jsou v detailu na dalším obrázku. Boty byly rekonstruovány podle ikony z 11. st - Saint Theodore Stratelaites (Museo Sacro, Vatican, no. 982) Helen Evans and William D. Wixom, The Glory of Byzantium - Art and Culture of the Byzantine Era A.D. 843-1261, New York, 1997, p. 157f.

 


Obr. 4 Detail prošívaných nohavic a bot
 

Klibanion

Vojenské manuály nedefinují pojem klibanion zcela jednoznačně. Podle některých zmínek je zřejmé, že tento pojem měl několik významů. V kapitole II.3 a III.8 autor Praecepta píše, že lehká pěchota a lučištníci byly vybaveni pouze klibanionem a zdůrazňuje lehkost a mobilitu této zbroje. Totéž opakuje i Ouranos. Na druhou stranu v kapitole III.4 Praecepta Phokas specifikuje klibanion katafraktů, který by měl mít rukávy a kremasmatu a tuto specifikaci opět opakuje i Ouranos. Toto rozdílné pojetí jednoho temínu je dobře patrno na příkladu Achmetova snu zmiňovaný Koliasem v "Byzantinische Waffen". Pojem klibanion znamená jednak pouhý kyrys tvořený přední a zadní částí, ale taky může znamenat celou zbroj tvořenou kyrysem, nárameníky, rukávy a suknici - kremasmatu. Čím méně částí zbroje, tím větší riziko pro uživatele zbroje, jak pozoruje Achmet (25).
Kromě tohoto významu slovo klibanion znamená také cokoli vyrobené z lamel, např. koňskou zbroj. (Phokas III.5, Ouranos 60.5). To nás přivádí k otázce konstrukce klibanionu. Timothy Dawson z University of New England, N.S.W. Australia se v roce 1988 pokusil vytvořit funkční kovový klibanion. Na základě tehdy dostupných materiálů (26) a prací jeho přátel Stevena a Martina Bakera, kteří prováděli rekonstrukce blízkovýchodní a středoasijské lamelové zbroje (27) vycházel z předpokladu, že byzantinci používali pro šněrování lamelových zbrojí stejné metody jako zbrojíři z blízkého východu a střední Asie.
V roce 1991 byl hotov první model pevně vázaného lamelového kyrysu, který odpovídal obrazovým pramenům. Tento kyrys byl vázán tak, že jak lamely v řadě, tak i jednotlivé řady lamel byly pevně vázány jedna k druhé. Výsledkem byl tuhý a pevný kyrys, výrazně rigidnější než běžné lamelové zbroje. Fatální chybou bylo, že po kratším čase při intenzivnějším pohybu v této zbroji došlo k "přestřižení" řemínků spojujících jednotlivé řady lamel nůžkovým efektem dvou vůči sobě se pohybujících lamel. Autor tuto variantu zavrhl jako nepoužitelnou (i když řada současných replik lamelových zbrojí je šněrována "na tuho" a funkci, kromě flexibility, to nijak nevadí) a pokračoval ve zkoumání. Při studiu vyobrazení byzantských a některých islámských lamelových zbrojích nalezl úzlé pruhy oddělující jednotlivé řady lamel. Domníval se, že se jedná o pruhy kůže vložené mezi řady lamel k zabránění nůžkovému efektu (29).
Zobrazení byzantské lamelové zbroje na soudobých vyobrazeních ukazuje výrazné odlišnosti od vyobrazení jiných lamelových zbrojí či rekonstrukcí podle archeologických nálezů. Krytí trupu lamelovou zbrojích se na dochovaných zobrazeních zdá natolik tuhé, že to nemusí být jen důsledek "umělecké licence" malíře. Konstrukce lamelové zbroje, jak je běžně chápána (pracovně zde označovaná jako generická lamelová konstrukce) je tvořena řadami lamel překrývající jedna druhou a navzájem pevně svázanými. Jestliže je horní okraj lamel zaoblený, v takovém případě na zobrazení takové lamelové struktury vertikální linie oddělující jednotlivé lamely v řadě nekorespondují s nejnižšími body mezi jednotlivými oblouky tvořených horními okraji lamel dolní řady. Na vyobrazeních byzantských lamelových zbrojích autor toto nikde nepozoroval - vždy jsou zobrazeny celé lamely a nejsou známky překrývání lamel v řadě. Toho lze dosáhnout, pokud není použit pouze úzký proužek kůže pokrývající horní okraj lamel, ale pás kůže, který kryje zezadu řadu lamel po celé její šíři a které jsou k této kůži připevněny bez překrývání. Taková konstrukce umožňuje větší horizontální flexibilitu a je snazší na výrobu (i když to je otázka do diskuse, neznám jednodušší metodu výroby zbroje než vázat lamelu k lamele...). Další výhodou je ušetření 15 - 20% materiálu a tím i váhy (což je u kovových lamel už dost) a také nutnost menší přesnosti při vytváření děr do lamel, což urychluje celý proces. Dalším zjednodušením výroby je zavedení nýtování lamel na podklad namísto šněrování. To se dá zřejmě vystopovat i na vyobrazeních, kde nýty jsou znázorněny jako bod či kroužek uprostřed zaoblené horní části lamely, zatímco šněrování je znázorněno jako krátké proužky. Tento technologický vývoj proběhl zřejmě v 11. st. a ve 12. st. byla takto znázorňovaná lamelová zbroj nejčastějším zobrazením zbroje v byzantských pramenech (30). Spojení jednotlivých řad navzájem dle autora nebylo pevné, ale volné (úplně stejně jako u stepních nomádských zbrojí) zavěšením jedné řady na druhé šněrováním pomocí volných řemínků.

Na následujících obrázcích je znázorněna nejrozšířenější nýtovaná varianta byzantské lamelové zbroje

 


Obr. 5 Lamelová kostrukce s nýtovanými lamelami v kresbě


Obr. 6 Lamelová konstrukce s nýtovanými lamelami v dobovém vyobrazení (ikona s obrazem Svatého Jiří, 11. století, klášter Vatopedi, Hora Athos)


Obr. 7 Lamelová kostrukce s nýtovanými lamelami v rekonstrukci


Obr. 8 Lamelová konstrukce s vázanými lamelami (i když by se mohlo jednat i o 2 nýty) v dobovém vyobrazení (freska z Hidden Church, Kapadokie 10. st.)
 

Jednotlivé řady lamel byly spojovány prostřednictvím dvou až pěti závěsných řemínků na jednu lamelu. jednotlivé řady lamel se překrývaly zhruba o polovinu, čímž byla celá zbroj zdvojena a vznikl vrstvený pancíř železo – kůže – železo. Účinnost vrstveného pancíře proti střelám byla v moderní době využita např. při pancéřování tanků. Klibanion vyrobený autorem článku byl odolný proti bodnutí kopím či mečem, proti vrženému kopí a dokonce proti šípům (31) (bylo by zajímavé, co by na to asi řekl Hawkind). Pro srovnání kroužková zbroj nechrání proti žádnému z těchto útoků a šupinová zbroj pouze o něco lépe. Kolias předpokládá, že kroužkový lorikion byl lepší než klibanion a byl užíván pouze důstojníky na základě jejich malého počtu ve výčtu výstroje lodi v „De Cerimoniis“ (32). Přehlíží fakt, že autor lehké formy loriky vyhrazuje pro muže, kteří nepřijdou do přímého boje – kormidelníky, hlídky atd. (33). Dokonce, i kdyby Lorikion byl zbrojí pro důstojníky, neznamená to automaticky, že má lepší ochranné vlastnosti než klibanion. Autor rozvíjí myšlenku, že vybavování důstojníků méně kvalitní zbrojí může být záměrné – byzantský důstojník, na rozdíl od ranně středověkých evropských armád, měl vojsko řídit, ne vést do bitvy, a méně kvalitní zbroj měla krotit heroické excesy důstojníků. Odolnost klibanionu je dobře ukázána na historce Anny Comeny, v níž Alexios byl po 2 zásazích kopím od franské jízdy sražen z koně, na kterého však byl schopen znovu nasednout bez větších zranění. (34). Oblečen do silného kabadionu, kroužkové zbroje a železného lamelového kyrysu byl prakticky neprobodnutelný.

Na následujícím obrázku je freska Svatého Nestora z kostela Saint Nikolas v Kastorii, Makedonie ze 12. st. a rekonstrukce zbroje znázorněné na této fresce.

 


Obr. 9 Freska Svatý Nestor z kostela Saint Nikolas


Obr. 10 Rekonstrukce zbrojepodle fresky Svatého Nestora
 

 Několik poznámek ke zbroji Svatého Nestora. Horní okraj lamel není zakulacený, ale pravoúhlý a kožený pás, ke kterému jsou lamely přinýtovány (nýty v horní části lamel jsou jasně patrné) nepřesahuje horní okraj lamel. Příčinou je zřejmě malá úspora materiálu a zjednodušení výroby. Kremasmata této zbroje nemá středový rozparek a zřejmě se tedy jedná o pěší zbroj. Z toho se dá usuzovat, že, alespoň ve 12. st., byla byzantská pěchota poměrně těžce vystrojena, což zřejmě souvisí s ekonomickou prosperitou této doby (43). Zajímavou myšlenkou je možnost, že pokud tvoří kremasmata samostatnou část zbroje, může být jedna kremasmata při různém upevnění ke klibanionu použita jak pro pěší,, tak pro jizdní bojovníky. To by bylo výhodné z logistických důvodů při zásobování armády zbrojními součástmi. Na ramenou u fresky i rekonstrukce jsou vidět plátové nárameníky.

Kremasmata

V 11 a 1. století došlo k dalšímu vývoji i u kremasmaty. Původní ochranu končetin tvořily zřejmě pteryges, pravděpodobně kožené - tyto zřejmě vidíme na obr. 11

 


Obr. 11 Pteryges na vyobrazení Joshuy z kláštera Osias Loukas , Řecko
 

Starší formou kremasmaty byla prošívaná a vycpávaná suknice. Další etapu vývoje je vidět na fresce Saint Nestor v kostele Saint Nikolas v Kastorii, kde je kremasmata zobrazena již jako lamelová struktura (35). Na této fresce jsou rukávy a kremasmata tvořeny stejnými lamelami jako klibanion, lamely se však překrývají ve směru shora dolů, tedy obráceně než je tomu u lamel klibanionu. Dlouhé lamelové zbroje jsou z této oblasti známé od ranného středověku, všechny lamely od krku až ke kolenům se ale překrývají "klasicky" (36). "Obrácené" lamelové rukávy a kremasmaty mají nesporné výhody – body a seky vedené na končetiny a zejm. na stehna po nich snáze sklouznou stejně jako po šupinové zbroji a riziko proražení zbroje je menší (37). "Obrácené" lamelové rukávy jsou zobrazeny i na fresce ze Serpent Church v Göreme (38). Zdá se, že "obrácené" lamely byla římsko byzantská technologie byť nejasného rozšíření. Jediným nesporným předchůdcem jsou obrácené lamely na ochraně stehen u kožených lamelových zbrojí z Dura Europos datovaných do 3. či 4. století našeho letopočtu (39).

Co se týče časových souvislostí užití lamelové zbroje v byzantské armádě, autor článku uvádí její znovuzavedení do výzbroje v 10. či 11. století. Usuzuje tak na podkladě absence zmínek o lamelové zbroji ve starších dílech jako je Prokopios a Strategicon připisovaný Mauriceovi (40). Absenci lamelových zbrojí v této době vysvětluje jednodušší výrobou kroužkových a šupinových zbrojí, na které se podílely i ženy v rámci vesnické řemeslné výroby (41,42). Jak řada lidí dobře ví z vlastní experimentální výroby lamelové zbroje a nýtované kroužkové zbroje je to názor vysoce diskutabilní.

Literatura a poznámky

    • Cf the Joshua Roll, Harbaville Triptych, a triptych in the Shuvalov Collection (Hermitage inv. no. w 266 Alice V. Bank Byzantine Art in the collections of Soviet Museums (Leningrad 1985) plate 123 and pp.292-3) and many other such pieces of the tenth century, and an eleventh century icon of Saint Theodore in the Vatican: Ioli Kalavrezou-Maxeina Byzantine Icons in Steatite (Vienna 1985) plate 7 and pp. 99-100.
    • Taxiarchis Kolias, Byzantinische Waffen, (Vienna 1988) p. 47.
    • Kolias, p. 55-57.
    • Constantine Porphyrogennetos, De Cerimoniis, Book II capital 52. C.S.H.B. Volume 9 part II p.749 lines 15 and 16.
    • Pseudo-Kodinos, Le Traité des Offices de Pseudo-Kodinos, tr. Jean Vepeaux (Paris 1976) p. 146 and so on.
    • This theory is as problematical as any of Kolias' others but a matter for another article.
    • Eric McGeer, Sowing the Dragon's Teeth, (Washington 1995) p. 35.
    • Reiske, C.S.H.B., volume 10, part II pp.880-1.
    • See R.B. Serjeant, Islamic Textiles, (Beirut 1972) p. 18 and passim.
    • Reuben Levy, 'Notes of Costume from Arabic Sources', Journal of the Royal Asiatic Society, (1935) p. 324 n. 2.
    • Veronika Gervers-Molnar, The Hungarian Szür: An Archaic Mantle of Eurasian Origin, R.O.M. monograph (Toronto 1973) p. 5 ff.
    • Although this term is in use in the twelfth century, and may prove on further investigation to be applied to the double breasted type of coat best known from Seljuk and Mongol use but already established in the region at the beginning of the tenth century. See the reliefs of the Church of the Holy Cross at Aght'amar, and the Bodleian as-Sufi ms Marsh 144 pp. 61, 185, 223 and others.
    • Several were found in the great mausoleum complex at Achmim/Antinoe in Egypt and are variously held in the Netherlands, Berlin and Lyon. See for example Dominique Bénazeth and Patricia Dal-pra, 'Quelques remarkes à propos d'un ensemble de vetements de cavaliers découverts dans tombes égyptiennes', L'Armée Romaine et Barbares du troiseme au quatrieme siecle (Saint-Germain-en-laye 1993) pp. 367-377, and an ivory plaque in the Bargello Museum, Florence makes it clear that they were common wear amongst the Lombards.
    • A most exquisite one is held in the Textile Museum, Washington D.C. (inv. no 3.166), although I am told it was disassembled in 1948 in order to allow the way it was woven as a single piece of cloth to be exhibited. See Dorothy G. Shepherd, 'Medieval Persian Silks in fact and fancy', Bulletin de Liaison de C.I.E.T.A., no. 39/40 (Lyon 1974). Another survives intact in the Cleveland Museum of Art (CMA 85.59) See Sheila Blair, Jonathon M. Bloom and Anne E. Wardwell, "Re-evaluating the date of the "Buyid" silks by epigraphic and radiocarbon analysis', Ars Orientalis, XXII (1992) pp.1-41. CMA 85.59 is illustrated on page 40. There are also several thirteenth century examples held in the Mevlana Museum in Konya, Turkey. Mehmet Önder, 'Mevlâna müsesinde bulunan Mevlâna'nin elbiseleri üzerinde bir arastirma' Turk Etnografia Dergisi, Sayi XIV (Ankara 1974) pp. 5-14.
    • McGeer, Sowing the Dragon's Teeth, p. 185.
    • Church of the Holy Saviour in the Fields, Constantinople.
    • B. N. Paris Grecque 2144, f. 11r.
    • Bodleian Library, Lincoln ms 35, ff. 7r and 12r; British Library, Additional ms 39627, f. 3r.
    • Liutprand of Cremona, Embassy to Constantinople, chapter 37.
    • This pattern of a split only up the font of a long garment is well evidenced in civilian dress. The clearest depiction is the Forty Martyrs of the Serpent Church in Göreme. See Nicolle and Michel Thierry, Nouvelles Eglises Rupestres de Cappadoce, (Paris 1963) plate 45.
    • Museum fur Islamische Kunst. Micheal Brett and Werner Forman, The Moors: Islam in the West (London 1985) p. 82.
    • See, for example, the "Maciejowski Bible" extensively and many other European pictorial sources of the late twelfth and thirteenth centuries.
    • Anna Jeroussalimskaja, 'Le cafetan aux simourghs du tombeau de Mochtchevaja Balka (Caucase Septentrional)', Studia Iranica no. 7 (1978) pp.183-211. Krishna Riboud, 'A newly excavated Caftan from the North Caucassus', Textile Museum Journal IV.3 (1976) pp.21-42. This coat is very long, and said to be for a man about six feet or 185 cm tall.
    • The coat with the skirts spread and the cutting layout appear at Jeroussalimskaja, 'Le cafetan aux simourghs', plate XII figure 15, and plate XIII figure 17 respectively.
    • Kolias, Byzantinische Waffen, p. 46 n. 71. oti enedusato to legomenon klibanion monomereiV, eurhsei stenwsin exastoV, en tw epithdeumati autou, ei de polumereiV, kai polutimhton, eurhsie plouton analogon twn tmhmatwn amerimnian ecqrwn. '...that wearing the so called unitary klibanion each will find himself in straightened circumstances, whereas if it is the many part and costly sort, he will find himself proportionately more free from care from the wounds of his enemies.'
    • Bengt Thordeman, Armour From the Battle of Wisby 1361, (Stockholm 1939); Ian Heath, Early Medieval Armies (London 1980) from the Wargames Research Group, and Byzantine Armies 886-1118 (London 1979) from the Osprey Men at Arms Series; Robert Elgood (ed.), Islamic Arms and Armour (London 1979).
    • Working in Australia within a re-enactment society. See for example M. Baker, 'Seljuk Arms and Armour', Varangian Voice, 23 (July 1992) pp.9-15, and for other comparable re-constructive material C. Sitch, 'A sleeve and shoulder arrangement for Eastern hanging lamellar', Varangian Voice, 33 (July 1994) pp. 17-19. 'Some Aspects of Byzantine Military Technology from the Sixth to the Tenth Centuries', Byzantine and Modern Greek Studies, Vol.1 (1975) p.14. See note 39 below.
    • T. Dawson, 'Banded Lamellar-A Solution', Varangian Voice, 23 (July 1992) p.16.
    • See for some examples Kalavrezou-Maxeina, Byzantine Icons in Steatite, pl. 7, no. 6 and pl. 15, nos. 24a, 25 & 26 and the Cherson Steatite of three saints (inv. no 84/36 445 in Bank, Byzantine Art in the collections of Soviet Museums, plate 147).
    • These weapons were all sharp reproductions of types in use at the same time as the armour. The arrows were tipped with typical Near Eastern pattern conical armour piercing points of hardened steel, and fired at 20 metres from a composite recurve style bow peaking at 82 lbs at full 33 inch draw.
    • Kolias, Byzantinische Waffen, p. 49.
    • Constantine Porphyrogenitos, De Cerimoniis, Book II, chapter 45. C.S.H.B. Volume 9, part 2, p. 669.
    • Anna Comnena, Alexiad, Book 4.vii.
    • Published in Istoria tou Ellenikou Ethnous (Athens 1980) Volume Q, p.406.
    • An eighth century stucco statuette from Mingoi near Sorcuk in the British Museum and the tenth century Goliath of the Church of the Holy Cross at Aght'amar in Armenia and many warriors in the the various mss of Rashid ad-Din's World History all wear long lamellar corselets, and there is a fine Mongolian iron lamellar harness in the armoury of the Tower of London. For collected examples see Micheal Gorelik, 'Oriental Armour in the Near and Middle East from the eighth to the fifteenth centuries as shown in works of art', and David Nicolle, 'An introduction to Arms and Warfare in Classical Islam', both in Robert Elgood (ed.), Islamic Arms and Armour.
    • A klivanion with scale sleeves is clearly shown in a thirteenth century Syriac gospel in the Vatican (Vat. Syr. 559) see Gorelik, 'Oriental Armour in the Near and Middle East from the eighth to the fifteenth centuries as shown in works of art', in Elgood (ed.), Islamic Arms and Armour, p. 52-3, no. 19, and another in the C10th-11th Smyrna Octateuch (Vat. Gr. 746 f.455r). See David Nicolle, Arms and Armour of the Crusading Era (New York 1988) pp. 36 and 650 no. 85f.
    • Illustrated in Nicolle, 'An introduction to Arms and Warfare in Classical Islam' in Elgood (ed.), Islamic Arms and Armour p.178.
    • H. Russel Robinson and Ronald Embleton, The Armour of the Roman Legions (Newcastle-Upon-Tyne undated).
    • George T. Dennis, Three Byzantine Military Treatises (Washington 1985) p. 52-4.
    • A carving of a woman assisting a smith suggests female involvement in at least lighter forms of metalwork. Tamara Talbot-Rice, Everyday Life in Byzantium (London 1967 ) p.185.
    • In his otherwise helpful article 'Some Aspects of Byzantine Military Technology from the Sixth to the Tenth Centuries', Byzantine and Modern Greek Studies, Volume 1 (1975) John Haldon profoundly misconceives the constructional and functional differences between scale and lamellar (pp. 14-15). The degree of flexibility of both scale and lamellar varies dramatically depending upon which construction method is used, but the commonest form of scale is very much more flexible than any form of lamellar. For a wide selection of scales and lamellae see Thordeman, Armour From the Battle of Wisby: 1361, pp. 243-8.
    • A.P. Kazhdan and Ann Wharton Epstein, Change in Byzantine Culture in the Eleventh and Twelfth Centuries, (Berkeley 1985) pp. 25-6 and 46-50.
    • See manuscripts such as Vat. Reg. Gr. 1B and its counterpart in Paris, B.N.P. Gr. 139, the 'Veroli Casket' in the Victoria and Albert Museum, and sources cited in note 1 above.

Na závěr připojuji zobrazení a analýzu různých zobrazení zbrojí v byzantském umění.

Zde je několik obrazů svatých v lamelových zbrojích zobrazených v jeskynním kostele "The Hidden church" v Kapadokii, v originále na http://www.geocities.com/egfrothos/HiddenChurch.html

 


Obr. 12 Dva ozbrojení svatí, jeden jménem Nikitas, jméno druhého je neúplné. Oba jsou oblečeni do lamelových klibanionů s lamelovými rukávy a ozbrojeni jsou mečem a kopím.


Obr. 13 Detaily zbroje.
 

 Oba klibaniony jsou podobné konstrukce. Mezi řadami lamel nejsou vidět "pásy" popisované výše a jednotlivé lamely se překrývají, lamely jsou tedy šněrovány přímo jedna k druhé. Zajímavým detailem je spojení jednotlivých řad navzájem, které je u horních řad naznačeno jedním řemínkem, zatímco u dolních řad dvěma řemínky. Tento detail může být vysvětlen různými způsoby. Může se jednat o přesné vyobrazení neobvyklé zbroje nejasné konstrukce, nebo se jedná o zjednodušené vyobrazení dané umělcovou leností malovat tolik detailů ve větší výšce. Tomu ale odporují dva svislé řemínky na lamelách rukávů, které jsou ve stejné výšce jako lamely s jedním řemínkem na trupu.
Rukávy jsou stejné konstrukce jako klibanion, ale překrývají se obráceně, shora dolů, jedná se tedy o výše popsané "obrácené" lamelové rukávy.
To co se zdá být ochranou zápěstí je spíše zdobení lemu rukávu tuniky.
Přes ramena mají pláště sepnuté kruhovou sponou zřejmě zdobenou drahokamy a podobné zdobení se zdá být vidět i mezi klibanionem a rukávy.

 


Obr. 14 Detail nohou. Oba svatí mají dolní končetiny pokryty vycpávanými lýtko kryjícími ochranami "kampotoubia" ostře ohraničené nad kotníkem a pod kolenem. Zajímavé je také zobrazení nártů - může se jednat o ochranu nohou charakteru "kamaší" přišněrovaných na boty.


Obr. 15 Další ozbrojený svatý. Na fresce je vidět horní část postavy oblečené do lamelového klibanionu výše zmiňované konstrukce. Horní končetiny jsou chráněny rukávy tvořenými pruhy kůže nebo vycpávaného materiálu. Postava nemá oblečenu kremasmatu a tunika vyčnívající zpod klibanionu je zdobena kruhovými motivy.


Obr. 16 Na detailu tohoto ozbrojeného svatého je vidět lamely tvořící klibanion. v dolní části jsou zřejmé dvě čárky zobrazující vertikální šněrování. V horní části lamel jsou vždy dvě tečky, které mohou znázorňovat šněrování lamel k podkladu pomocí dvou blízko u sebe ležících otvorů a nebo, pravděpodobněji, dva nýty. pod nimi jsou vždy dvě svislé čárky znázorňující spojení jednotlivých řad k sobě. Kromě toho vidíme červený pláťt sepnutý stejně jako u předchozích svatých kruhovou sponou s ozdobami z drahokamů nebo spíše perel. Podobné zdobení je vidět i v mezeře mezi klibanionem a rukávy. V horní části trupu je pod pláštěm vidět lamelová struktutra těsně kopírující krk, přičemž řady lamel nenavazují na řady lamel vlastního kyrysu. Lamelová zbroj vzhledem ke svému tuhému hornímu okraji potřebuje poměrně veliký "výstřih", umožňující pohyb hlavou bez přiškrcení, jak řada lidí zná z vlastní zkušenosti. Výše popisovaná struktura je pravděpodobně zobrazením lamelového "nákrčníku" zakrývajícího výstřih lamelového kyrysu, zcela obdobně jako u pozdně gotických a renesančních plátových zbrojí.
 

 U předchozích obrázků je oblast krku zakryta pláštěm a nákrčník se dápouze předpokládat. Tento předpokládaný nákrčník je jednoznačně vidět na obrázku imperátora Vasila II triumfujícího nad poraženými Bulhary, jak je vyobrazen v Psalter of Basil II. datovaného do 11.st.


Obr. 17 Lamelový nákrčník na vyobrazení Vasila II v Psalter of Balis II., 11. st.
 

Další obrázky jsou soudobá byzantská vyobrazení zbraní a zbrojí nacházejích se na stránce http://www.geocities.com/egfroth1/ByzArmour2.html.


Obr. 18 Ikona s obrazem svatého Demetria z 2, pol. 10. st. nacházející se ve sbírkách The Metropolitan Museum of Art, The Cloisters Collection, New York. Na ikoně vidíme postavu oblečenou do zbroje tvořené buď lamelami nebo šupinami, to není úplně jednoznačné. Kremasmata a rukávy jsou tvořeny pravděpodobně splývajícími pruhy kůže nebo vycpávaného materiálu. Ochrana holení je tvořena vycpávanými "kampotoubia". Na ramenou jsou vidět plátové nárameníky stejně jako u zbroje Svatého Nestora popisované výše.


Obr. 19 Svatý Teodor, 11. st. Na ikoně je vidět klibanion nýtovaný na pruhy kůže výše popisované konstrukce a rukávy a kremasmatu z pruhů kůže nebo vycpávaného materiálu. Holeně jsou pravděpodobně opět chráněny "kampotoubia". Zajímavostí této ikony je, že ji zřejmě na některé z křižáckých výprav získal latinský rytíř a dodatečně na mandlový štít vyryl své heraldické znamení.


Obr. 20 Svatý Demetrios zobrazený jako jezdec, steatitová ikona pravděpodobně z 11. st. Na vyobrazení je vidět ochranu těla, pravděpodobně prošívanice, kabadion a ochranu dolní části těla a paží tvořenou pravděpodobně šupinami.


Obr. 21 Obrázek z Kroniky Jana Skylita, pol. 12. st. Obrázek je zajímavý tím, že je jedním z mála vyobrazení varjažské gardy byzantského císaře. Na hlavach varjagů jsou vidět byzantské přilby typického tvaru s barmicemi tvořenými buď vycpávaným materiálem nebo lamelami.
 

Obrázky rekonstrukcí těchto přileb jsou ze stránky http://www.geocities.com/egfrothos/MyHelmets.html


Obr. 22 Detail vyobrazení přilby pravděpodobně vykované z jednoho kusu materiálu s charakteristickým zvlněním dolního okraje k lepší ochraně zadní části hlavy. Přilby jsou opatřeny barmicí pravděpodobně z lamel, dle barvy nejspíše kožených.


Obr. 23 Obdobná přilba z obrazu Joshuy z kláštera Osias Lukas v Řecku


Obr. 24,25 Dva pohledy na přilbu vykovanou z jednoho kusu materiálu s barmicí z kožených lamel dle předchozích obrázků


Obr. 26 Detail vyobrazení přileb kovaných z pásů oceli. Přilby jsou opatřeny barmicí z pruhů kůže nebo z vycpávaného materiálu.


Obr. 27,28,29 Tři pohledy na přilbu vykovanou z několika pásů oceli s barmicí tvořenou vycpávaným materiálem dle předchozího obrázku

Autor: Sidney

Kategorie: