Na zámku v Brandýse nad Labem se ve dnech 7 a 8 března koná další ročník tradičního setkání předních českých a slovenských výrobců oživujících tradiční středověké výrobní postupy.
Vážení přátelé šermíři, členové vojenskohistorických spolků a klubů, řemeslníci časem ztracených řemesel a všichni ti, kteří se zabýváte historií nejenom válečnou. Máme možnost prezentovat svou práci a koníček sami mezi sebou i pro laickou veřejnost, která o nás ví velice málo. Známe se jen mezi sebou a s řemesly odpovídající době, které se věnujeme a tak se pokusme společně zrealizovat myšlenku našeho prvního setkání se a předvést svou práci a celoživotní zájem spojený s historií. Přidejte se k nám a podpořte myšlenku Festivalu Living History 2013. Festival se bude konat na zámku v Brandýse nad Labem (15 km od Prahy směrem na severovýchod.)
Datum konání festivalu: 2. 3. 2013
Pravidla účasti:
Králík je dnes jedním z nejrozšířenějších chovných zvířat. Vyskytuje se jednak v přírodě jako divoký, tak i v chovech na maso, kožešinu nebo jeko domácí mazlíček. Nebylo tomu tak ale vždy. Přestože byl původně rozšířen po celé Evropě, doba ledová jej vytlačila na jih. Jeho útočištěm se stal především Pyrenejský poloostrov, kde jej chovali již ve starověku. Zpět do našich končin se vrátil díky člověku teprve před osmi sty lety.
Narozdíl od prací krejčovských, nebylo kožešnické řemeslo domácí prací žen, ale dostalo se již během raného středověku do rukou odborníků - kožešníků. Technologické postupy a speciální kožešnické stehy se pravděpodobně vyvinuly již v této době. Vzhledem k nízké dochovalosti materiálu nemáme z daného období žádné doklady o typech používaných stehů, uvedené stehy tedy vycházejí z kožešnických stehů používaných v 19. a 20. století. Dá se ovšem předpokládat, že stejně jako krejčovské, se ani kožešnické stehy po staletí nijak neměnily.
Překlad článku ze stránek Pskovského archeologického centra - http://pskovarheolog.ru/68.html. V angličtině byl článek vystaven Petrem Beatsonem zde - http://members.ozemail.com.au/~chrisandpeter/sarafan/sarafan.htm.
Kožešina patří mezi nejstarší suroviny, které se naučil pravěký člověk využívat. Pravděpodobně velmi brzy byly vynalezeny první způsoby činění, kterými byly odstraněny hlavní nedostatky surových kůží, což je vysušování a tvrdnutí kůže v horku a její zahnívání v deštivém počasí.
Druhý díl článku pojednávajícím o kožešinách a kožešinových zvířatech, která u nás žila, nebo se k nám dovážela a zvířatech amerických.
Kožešiny jsou pravděpodobně nejstarším oděvem na světě, kožešnictví tedy patří mezi nejstarší řemesla. Po staletí se vyvíjelo, zdokonalovalo, pro některé kožešiny a pracovní postupy, vznikly čistě kožešnické názvy. Práce s kožešinou, jako technologické postupy, stehy, sesazování kožešin a podobně, se od středověku (mimo vynález kožešnického stroje v roce 1880) asi příliš nezměnila. Výjimku tvořily pouze velké podniky jako např. Kara Trutnov, v malých provozovnách zůstala většina práce ruční.
Barvení mi přijde jako docela opomíjené řemeslo, bráno i v kontextu s prezentací lidových řemesel. Máme dost řezbářů, šperkařů, ševců či přadlen, ale barvíře jako takové téměř žádné. K barvení mě přivedla potřeba doplnit naši prezentaci na veřejnosti, nemám rád pozlátko, a proto jsem se snažil vše vytvořit co nejlépe a vytvořit co největší množství vzorů.
Protože je senoseč v plném proudu, nastal čas pro další raně středověkou výrobní činnost. Zajímavější o to, že v současném LH-OH prostředí není zcela rozšířená. Jedná se o zpracování slámy a trav.
Máte-li tedy chuť, můžete si dle tohoto článku zkusit vyrobit vlastní ošatku.
