Slovo úvodem: Díky Sidneyho neutuchajícímu nasazení vám dnes přinášíme kromě tohoto krátkého úvodu i první díl seriálu o žebrových přilbách. Pokusíme se přidávat další díly postupně jak čas dovolí. A nyní již slovo autorovo:

Jedná se o dobře definovanou skupinu velmi honosných přileb germánských velmožů 5.-7. st. našeho letopočtu s typickou konstrukcí a výzdobou (viz výše uvedený článek). Do dnešního dne se našlo kolem 40 přileb nebo jejich fragmentů po celé Evropě a v severní Africe.

V poslední době se stále častěji v nových medievistických publikacích setkáváme s poutními odznaky. Jedná se sice o malé, ale svou vypovídací schopností velice cenné artefakty. Přispívají k poznání kulturně-uměleckých představ, ideologicko-náboženských potřeb i cestovních možnostech a dostupnosti různých sociálních skupin středověku.

Pravý francouzský voják se svým oblečením vždy přizpůsobil prostředí, do kterého byl zrovna povolán, zvláště pokud oděv nevyhoval klimatickým podmínkám. My se zaměříme na období kdy velká část severoamerického kontinentu patřila Francii (pol. 17. stol. až pol. 18. stol.)

Vojáci povolaní do těchto vzdálených končin byli nuceni používat podobné oblečení jako osadníci. Toto oblečení stejně ale bylo ujednocováno.

Článek je volným překladem článku Armour of the vendel period, Greta Arwidson, publikovaným v Acta Archeologica, Vol. X, 1939, Kobenhaven.

V roce 1936 byla při průzkumu hrobu č. 8 datovaného do 7. st. na pohřebišti Valsgärde nalezena unikátní, relativně dobře zachovaná zbroj ve skandinávské oblasti zcela nového typu. Je tvořena svislými kovovými pláty spojenými navzájem pomocí kožených řemínků a prof. Ellis H. Minns pro ni zavedl název „stave armour“ (stave je v angličtině „dužina“, plaňka na výrobu sudů). Vzhledem k tomu, že nenacházím vhodný český ekvivalent, zůstanu u tohoto pojmenování.

Barvení mi přijde jako docela opomíjené řemeslo, bráno i v kontextu s prezentací lidových řemesel. Máme dost řezbářů, šperkařů, ševců či přadlen, ale barvíře jako takové téměř žádné. K barvení mě přivedla potřeba doplnit naši prezentaci na veřejnosti, nemám rád pozlátko, a proto jsem se snažil vše vytvořit co nejlépe a vytvořit co největší množství vzorů. 

Před časem jsme na fóru Livinghistory diskutovali jakým způsobem jsou zdobeny mutzenspitze z Beregova a nedošli jsme k jednoznačnému závěru. Nedávno jsem na adrese http://www.tarsolyosok.hu/eng/leleteink.htm narazil na maďarské stránky zabývající se tarsoly (dalo by se říci „tašvicemi“, užívají taky pojem sabretasche) starých maďarů z období záboru, na kterých je nádherně ilustrována a s důrazem na technologii také popsána celá škála technik používaných ke zdobení u tohoto etnika. Jedná se sice pouze o krycí pláty a kování k brašničkám, ale tyto technologie se dají vztáhnout na spoustu dalších artefaktů.
 

Když jsem před dvěmi lety začal pátrat po pramenech kvůli výrobě prošívaného kaftanu pod zbroj, postupně jsem nasbíral jisté množství informací. Vzhledem k tomu, že diskuse na toto téma zazněly i na fóru Livinghistory, pokusil jsem se shrnout dostupné informace nalezitelné na internetu vztahující se k původu, rozšíření, vzhledu a střihu oděvu typu kaftanu v oblasti východní s severní Evropy. Základem je překlad článku Staroruské kaftany „východního“ typu (móda, původ a chronologie) / v originále Древнерусские кафтаны «восточного» типа (мода, происхождение, хронология) /, který je vystaven na stránkách http://asgard.tgorod.ru/libri.php3?cont=_caftan#top. Překlad jsem doplnil některými dalšími informacemi, které jsou k nalezení.

Na základě již započatého fóra zabývajícího se staroslověnštinou jsem se rozhodl napsat určitý nástin možností využití a poznání dávných jazyků v rámci oživené historie.

Při současné snaze rekonstruovat různé aspekty minulosti se snažíme o pochopení různých starých řemesel, vojenství i každodenního života apod., zatím se však neobjevilo moc nadšenců, kteří by měli v rámci LH aktivit snahu naučit se některý ze starých jazyků a používat jej pro zpestření a větší autenticitu při oživování historie.
 

Originální vzpomínky - Miss Annie Oakley

Zpracoval Joe, Viktorie, Peggy a spol.

Autentické vzpomínky fenomenální střelkyně na zkušenosti se zaváděním bezdýmého prachu, doplněné komentáři uvádějícími memoáry do historicko – technických souvislostí.

Úvodem o autorce vzpomínek

Annie Oakleyová byla vynikající exhibiční střelkyně, která se proslavila zejména vystupováním v cirkuse Wild West Show Williama „Buffalo Billa“ Codyho. Mimo jiné byla oblíbenkyní slavného náčelníka Sitting Bulla, rovněž vystupujícího ve Wild West Show.
Narodila se roku 1860 v Patterson Township, Darke County, Ohio.