Oživená historia a mrtvé jazyky

Kyjevske listy Na základě již započatého fóra zabývajícího se staroslověnštinou jsem se rozhodl napsat určitý nástin možností využití a poznání dávných jazyků v rámci oživené historie.

Při současné snaze rekonstruovat různé aspekty minulosti se snažíme o pochopení různých starých řemesel, vojenství i každodenního života apod., zatím se však neobjevilo moc nadšenců, kteří by měli v rámci LH aktivit snahu naučit se některý ze starých jazyků a používat jej pro zpestření a větší autenticitu při oživování historie.
 

Z období RS jsme na tom s poznáním starých jazyků poměrrně bídně (např. ve srovnání se středověkěm vrcholným), na druhou stranu jsme pomocí metod historické a srovnávací jazykovědy schopni s určitou přesností rekonstruovat podobu jednotlivých jazyků tohoto období. Na základě již výše zmíněné diskuse jsem se pokusil sepsat určitý metodický nákres, podle kterého by bylo možné rekonstruovat jazyk Velké Moravy: viz. Lidový jazyk Velké Moravy a možnosti jeho rekonstrukce.

Pro období Velké Moravy je bohužel nutné velkomoravštinu rekonstruovat, obdobná situace se týká všech ostatních území obývaných Slovany (s výjimkou oblasti Soluně odkud známe staroslověnštinu), pro účely prezentace starých jazyků v rámci OH totiž není fakticky přípustné používat staroslověnštinu při každodenním použití, její význam je docenitelný pouze v liturgii.
Narozdíl od Slovanského prostředí jsme lépe informováni o jazycích germánských, a to zejména o staré angličtině (=anglosaštině) a staré skandinávštině (respektive o jejích dvou dialektech - západním, používaném v Norsku, na Faerských ostrovech, ve Vikingy osídlených částech Skotska a na Islandu a východním, kterým mluvili v Dánsku, Švédsku a ve varjažských městech na Rusi - zde je tudíž při používání jednotlivých vikingských dialektů důležité vzít v úvahu odkud pocházejí ti Vikingové, jejichž kulturu rekonstruujeme), v případě ostatních germánských jazyků nám lepší informace schází, jednotlivé jazyky se ale opět dají poměrně snadno rekonstruovat.

Kromě germánských a slovanských jazyků je ještě třeba vzít v úvahu jazyky románské, jejichž dochování je různé, jejich rekonstrukce je však poměrně jednoduchá, jelikož dobře známe jak starší, tak mladší vývojové fáze románských jazyků a jejich základu v podobě vulgární i klasické latiny. Mnohem složitější situace jest v případě podoby tzv. byzantské řečtiny, kterou de facto neznáme vůbec (máme sice klasickou a novozákonní řečtinu ze starších období a mladší vývojové fáze v podobě novořeckého lidového jazyka dimotiki a archaickou novořečtinu, tzv. katharevusu) a rekonstrukce byzantštiny přínáší určitá úskalí díky jejímu překotnému vývoji zejména v období RS (vrcholně středověká byzantština je víceméně shodná s dnešním jazykem když vypustíme všechna slova převzatá z turečtiny). O ostatních evropských jazycích RS období (jako např. starou litevštinu, starou albánštinu atp.) bohužel nemá cenu spekulovat, jelikož jejich poznání se blíží nule, o to obtížnější je tudíž i jejich rekonstrukce.

Jelikož se zabývám pouze indoevropskými jazyky, tak nedokáži fundovaně odpovědět, jak na tom byla stará maďarština ani nakolik ji můžeme rekonstruovat.

Abych však nepsal jen o přehledu jednotlivých jazyků a stavu jejich dochovalosti, důvod proč jsem se rozhodl napsat tento příspěvěk je fakt, že by podle mého názoru nebylo na škodu, kdyby se při RS podujetích při určitých příležitostech užilo několika slovíček/frází v dobově autentickém jazyce (jazycích). Nejvhodnější příležitostí jsou povely velitelů při bitvách, divák jim sice nebude mnohdy rozumět (snad s výjimkou tvarů slovanských), dle mého názoru to však ještě více přiblíží atmosféru předváděného střetnutí, podobným způsobem se dá pronést několik pozdravů v táboře a/nebo se rovnou pokusit o nákup replik RS vybavení při kterém by si nakupující i prodávající vyměnili několik zdvořilostních frází např. ve staré švédštině... (ostatně něco podobného se děje např. při rekonstrukcích vojenských střetů z II. sv. války - zejména vojáci Třetí říše používají při vzájemné komunikaci němčinu, v tomto případě však mají situaci usnadněnou tím, že dnešní němčina se od němčiny před 60 lety až tolik neliší).

Někdo může rovněž namítat, že pokud se nám do dnešní doby některý z jazyků nedochoval, tak jeho rekonstrukce nebude dostatečně věrná, v některých případech to může být pravda, ale které segmenty minulého světa máme zachovány úplně? I při rekonstrukci běžného života musíme interpretovat dochované prameny (písemné, hmotné), spoustu předmětů nemáme archeologicky dohovány vůbec či v malém množství a přitom je používáme, podobně je to se starými jazyky - každý současný jazyk se vyvinul z nějakého staršího a při porovnání s jinými příbuznými jazyky a dialekty jsme s dnešním stavem výzkumu na poli srovnávací jazykovědy schopni se přiblížit jednotlivým minulým jazykům, některé z nich i poměrně přesně rozdělit na jednotlivé vývojové fáze - k tomuto nám stačí jenom několik glos a jejich řádná interpretace v širším kontextu.

Tento krátký příspěvěk je míněn jako zamyšlení se nad možnostmi oživení minulosti, a to nejen pro laickou a diváckou veřejnost, ale i pro potěšení samotných oživovatelů minulosti. Chápu, že ne každý je schopen se pustit do rekonstrukce základních slovíček a frází toho-kterého jazyka svého zájmového období, rovněž ne každý má tu schopnost učit se jazykům, proto jest tento článek spíše podmětem k diskusi, zda má význam při našich kratochvilných rekonstrukcích pokračovat i tímto směrem. Pokud tento článek vyvolá ohlasy, ať pozitivní či negativní, jsem ochoten diskutovat. Jsem rovněž ochoten zájemcům o oživení historie dobově reálnými jazyky pomoci svými znalostmi a zkušenostmi v této oblasti, nakolik mi samozřejmě mé jazykové schopnosti dovolí dané jazyky (respektive jejich relevantně použitelné segmenty) rekonstruovat.

Autor: lubossek

Kategorie: