Lamelová zbroj z doby stěhování národů z Kerče, Krym

Při pátrání po původu a historii lamelových zbrojí jsem narazil na článek o lamelové zbroji z Kerče. Je to starý nález  z Krymu, který je jako yety. Každý o něm mluví, ale nikdo ho neviděl. Řada článků se odkazuje na nález z Kerče, ale jediné, co jsem doposud viděl byl obrázek několika lamel publikovaných v Thordemanovi – viz obr. 1. Vzhledem k tom,u, že se jedná o veliký nález fragmentů lamelové zbroje srovnatelný s Niederstotzingenským nálezem, ke kterému má blízko i proveniencí, pátral jsem po definitivní zprávě z průzkumu zbytků zbroje.

Historie ožívá ve virtuálním prostredí

Jistě velká část z vás někdy snila o tom, jak by bylo úžasné setkat se s některou z významných osobností českých nebo světových dějin. Pánové jistě někdy chtěli spatřit líbeznou Madame de Pompadúr a dámy toužily po Napoleónovi nebo Ludvíku XIV. Bohužel bez stroje času nám není přáno.

Článek představuje projekt, jehož cílem je rozšířit znalosti o skutečné podobě dobového boje, zejména pak soubojového šermu. Tato oblast je opředena řadou mýtů, které přiživují nejen filmy, ale také řada skupin historického šermu. Ti, kteří chtějí namísto nepodložených spekulací vycházet z dochovaných faktů, mají nyní možnost studovat české překlady originálních německých rukopisů z 15. století. V nich tehdejší mistři šermu popisují své techniky.

Druhý díl článku pojednávajícím o kožešinách a kožešinových zvířatech, která u nás žila, nebo se k nám dovážela a zvířatech amerických.

Kožešiny jsou pravděpodobně nejstarším oděvem na světě, kožešnictví tedy patří mezi nejstarší řemesla. Po staletí se vyvíjelo, zdokonalovalo, pro některé kožešiny a pracovní postupy, vznikly čistě kožešnické názvy. Práce s kožešinou, jako technologické postupy, stehy, sesazování kožešin a podobně, se od středověku (mimo vynález kožešnického stroje v roce 1880) asi příliš nezměnila. Výjimku tvořily pouze velké podniky jako např. Kara Trutnov, v malých provozovnách zůstala většina práce ruční.

Úvodem

Podle jedné z definic se říká šupinové zbroji šupinová proto, protože se skládá ze šupin připojených k podkladu. Tím se liší od zbroje lamelové, která se skládá z dílků připojených k sobě navzájem. Tento článek je zaměřen právě na zbroj tvořenou dílky připevňovanými k podkladu, tedy zbroj šupinovou.

Šupinové zbroje se používaly od starověku až po novověk, přesto však zřejmě nikdy nedosáhly takové obliby jako jiné typy zbrojí, například kroužkové. Proč tomu tak bylo, nevíme zcela přesně; každopádně šupinová zbroj má své výhody i nevýhody.

Slovo úvodem: Díky Sidneyho neutuchajícímu nasazení vám dnes přinášíme kromě tohoto krátkého úvodu i první díl seriálu o žebrových přilbách. Pokusíme se přidávat další díly postupně jak čas dovolí. A nyní již slovo autorovo:

Jedná se o dobře definovanou skupinu velmi honosných přileb germánských velmožů 5.-7. st. našeho letopočtu s typickou konstrukcí a výzdobou (viz výše uvedený článek). Do dnešního dne se našlo kolem 40 přileb nebo jejich fragmentů po celé Evropě a v severní Africe.

V poslední době se stále častěji v nových medievistických publikacích setkáváme s poutními odznaky. Jedná se sice o malé, ale svou vypovídací schopností velice cenné artefakty. Přispívají k poznání kulturně-uměleckých představ, ideologicko-náboženských potřeb i cestovních možnostech a dostupnosti různých sociálních skupin středověku.

Pravý francouzský voják se svým oblečením vždy přizpůsobil prostředí, do kterého byl zrovna povolán, zvláště pokud oděv nevyhoval klimatickým podmínkám. My se zaměříme na období kdy velká část severoamerického kontinentu patřila Francii (pol. 17. stol. až pol. 18. stol.)

Vojáci povolaní do těchto vzdálených končin byli nuceni používat podobné oblečení jako osadníci. Toto oblečení stejně ale bylo ujednocováno.