Hroty šípů a šipek aneb střelné zbraně v pozdně středověkých Čechách

Nedávno jsem poněkud emotivně reagoval na článek J. Petřiny „Tři středověké hroty šípů“, neboť uvedené závěry zásadním způsobem kolidují s názorem, který jsem si vytvořil na základě dlouhodobého studia různých odborných podkladů na dané téma.

Cílem následující úvahy je zvýšení informovanosti zájemců o LH v oblasti, která je dosti opomíjená a také evidentně deformovaná. I na LH akcích se objevují střelné zbraně, které neodpovídají dané lokalitě ani období a myslím, že je v zájmu všech, toto postupně zlepšovat.

Používání a konstrukci luků a kuší na našem území rámcově přibližují díla klasiků (Wagner, J. Durdík, Klučina) i dalších autorů (Petráň, Slivka, Janská apod.). To, že se názor na věc postupem času vyvíjí a poněkud mění, je jev normální. Archeologické nálezy (ke kterým hroty střel prakticky bez výjimky patří) jsou dnes zkoumány metalograficky či RTG a kvalitnější je také stratigrafické vyhodnocení situace nálezu. Proto zde budu vycházet z publikací novějšího data, např. R. Krajíc: Sezimovo Ústí I + II (Arch. ústav AV ČR, 2003), V. Brych: Hmotná kultura středověké tvrze v Čechách (ARGO, 1997).

V Čechách jsou celé exempláře středověkých mechanických střelných zbraní dochovány výjimečně a vzácné jsou i jejich komponenty: ořechy, spouště, třmeny, opaskové háky, hevery. Přesto tyto materiálie společně s ikonografickými prameny (např. Velislavova bible, Bible Václava IV.) dovolují rekonstrukci jak zbraní, tak i používaného střeliva. Horší je to s datací. Speciálně u hrotů je přesná datace obtížná. Zde je vhodné zkoumat nálezy z lokalit, které mají přesně datovaný násilný zánik či jinou významnou událost vojenského charakteru (obléhání, táboření vojska). Kvalitní vyhodnocení archeologicky nalezených hrotů je uvedeno ve zmíněné knize R. Krajíce: Sezimovo Ústí.

Toto poddanské město bylo násilně obsazeno a (po cca měsíčním pobytu) zničeno husity – březen 1420. Celkem zde bylo nalezeno 47 železných hrotů pro šipky a šípy. Typologicky odpovídají hrotům, vyskytujícím se po celém území Čech. Základem jejich deskripce je morfologické hodnocení tvaru hrotu a způsob uchycení na dřík (trn nebo tulejka). Dále pak hmotnost střel.

Dříve se, vzhledem k podobnosti hrotů pro šípy a šipky, považovala za limitní hmotnost 25g. Šípy do luků do 25g, šipky do kuší nad 25g (např. R. Prihoda). Právě v Sezimově Ústí je dosti hrotů s limitní hmotností 20 – 25g. Jasno je snad pouze u hrotů do 15g (luky) a nad 30g (kuše). Průměr tulejky nehraje pro specifikaci žádnou roli (viz tab. tech. parametrů v Krajícově knize, II. díl). Pouze u jednoho exempláře však přesahuje 12mm, konkrétně 15mm u hrotu vážícího 64,5g.

Následující tabulky obsahují rozdělení nalezených hrotů do typových skupin:

Legenda k tabulkám:

A) Ia: hrot šípu do luku, 21g, ZH*) – 1ks
IIa, IIb: hroty šípů do luku, 16,5 a 9g, II. pol. 13.stol. – I. pol. 14.stol. – 2ks
IIIa, IIIb: hroty šípů do luku, 8 - 25g, II. pol. 13. stol. – 1420 – 6ks
B) Ia, Ib, Ic: hroty šípů do luku, 3,5g - 9,1g, ZH – 4ks
IIa, IIb: hroty šípů do luku i šipek do kuší (rozhoduje hmotnost), 7,5 – 53,5g, I. pol. 14. stol. – 1420 – 20ks
IIIa až IIIe: hroty šipek do kuší, většinou nad 30g, ZH – 11ks
IVa: křídlatý hrot šipky do kuše, 30g (původně 40g), ZH – 1ks
A) IVa, B) Va: nejsou blíže specifikovány
*) ZH = zánikový horizont lokality, tj. II. pol. 14. stol. až 1420

 

O tom, že není možné všechny hroty zcela jednoznačně určit svědčí např. vyjádření pro nález A)Ia: „mohlo se jednat o šipku loveckou, snad do luku“.

Hrot s kosočtverečným průřezem a tulejkou byl oblíben jak u šípů do luků, tak u šipek do kuší. Zde může být rozhodující hlavně hmotnost. Nálezy se pohybují v široké škále od 7,5 do 53,5g a ty nad 20g jsou přiřazovány kuším.

Nejvíce hrotů ze zánikového horizontu Sez. Ústí má kvadratický průřez a hmotnost nad 30g. Tzn. jednoznačně kuše.

Poměrně zřídka se vyskytují masivní hroty s řeznými křídly (např. tvrz Opočno nad Jizerou, 65,5g). Jedna byla nalezena i v Sez. Ústí (rekonstr. hmotnost 40g). Jsou jednoznačně přiřazovány kuším.

Dataci nálezů, a tím zhruba datovat použití luku a kuše v této lokalitě, lze provést následovně. Šípy pro luky: 13. – poč. 15. stol. Šipky pro kuše: pol. 14. stol. – zánik města (1420). Ústecké hroty mají analogie na mnoha místech (např. Martinice, Plačice, Lichnice, Tlesky, atd.), a proto je lze považovat za reprezentativní vzorek.

Ze všech dostupných pramenů vyplývá, že v Čechách došlo po nástupu zbrojí přechodného typu (II. pol. 14. stol.) k postupnému vyloučení středoevropského luku z vojenského použití kvůli jeho malé účinnosti, a že nebyl nahrazen výkonnější variantou luku, ale kuší. Luk se nadále používal k lovu a v případě nouze i k boji. V regulérním vojsku nového typu (tzn. pěchota šikovaná k vozům doplněná polotěžkou a lehkou jízdou), už své místo neměl.

Kuše se vyznačovala jednoduchou obsluhou (napínala se převážně opaskovým hákem), velkou razancí střelby a plně odpovídala soudobému způsobu boje. Při pasivní taktice, kdy stáli střelci ve vozech nebo leželi pod vozy, se luk prostě nehodil. Přesto by teoreticky mohl být dlouhý luk používán i u nás, např. z prostoru za vozy. Ale všechny podklady a prameny dokazují, že tomu tak nebylo. Případné nálezy hrotů k šípům do válečných luků datovaných do pokročilého 15. století přisuzuji intervenčním vojskům.

Pokud vím, tak angličtí lučištníci se rekrutovali ze svobodných sedláků, kteří byli povinováni panovníkovi vojenskou službou s lukem. Museli také povinně cvičit střelbu, neboť zvládnutí dlouhého luku bylo fyzicky velmi náročné (s kuší nesrovnatelné). Použití luku v Anglii jaksi vyplynulo ze souvislostí. S Walesany a Skoty vyzbrojenými luky si anglická těžká jízda nevěděla rady. Takže odpovědí byl vznik pěší milice – lučištníků, už někdy ve 13. století. Střední Evropa však žila svým životem, zcela odlišným.

 

Napsal: Martin Picek (tč. českobrodský střelec)

 

Poznámka I.

Středověké zemědělské nářadí vyrobené ze dřeva (radlice, vidle, bodce do hlíny) bylo vybaveno kováním, které často připomíná hroty zbraní. Při laickém vyhodnocení může dojít k záměně např. hrotu kopinaté radlice s kopím. Menší kování zase někomu připomíná hrot šipky do kuše apod.

Poznámka II.

Názorově sympatizuji s Korouhví a malešovské akce považuji za velmi zdařilé. Rozhodně mne zbavily pocitu na zvracení, který jsem dlouhou dobu z úrovně tzv. „historického“ šermu měl. Účastním se jich jako střelec z kuše a od letoška i z gotické arkebuzy. Kromě střelby (a výroby kuší pro vlastní použití) se zabývám středověkým opevněním všeho druhu.

Kategorie: