Mezi lamelovými zbrojemi objevujícími se v prostoru Evropy sporadicky od pozdní antiky zaujímá zvláštní místo lamelová zbroj z hromadného hrobu z Korsbetningenu na Girlandu. V několika hromadných hrobech zde byli pohřbení padlí z bitvy u Visby, která zde proběhla v roce 1361. Celý nález lamelové zbroje (resp. několika zbrojí) je zajímavý jak provedením, tak i nedostatkem srovnávacího materiálu v daném období a dané oblasti. Nejasně se rýsují obrysy dějů a procesů táhnoucích se z temnot raného středověku až do onoho léta roku 1361.
Článek je překladem článku The asiatic splint armour in Europe z Acta Archeologica, Bengt Thordeman, Vol. IV, Fasc. 2-3, 1933
V hromadném hrobu u Korsbetningenu na Gotlandu nedaleko města Visby leží válečníci padlí v bitvě, která tu proběhla v roce 1361. Tehdy byl do té doby samostatný Gotland napaden dánským vojskem krále Waldemara Atterdaga a u města Visby došlo k rozhodující bitvě mezi obránci Gotlandu a invazní armádou. Bitva byla zřejmě dosti zoufalá a k obraně Gotlandu byly použity všechny zdroje, jak je vidět z antropologického zkoumání kosterních pozůstatků i vybavení obránců. Thordeman sám popisuje armádu obránců jako rolnickou vzhledem k jejímu nedostatečnému vyzbrojení a vystrojení.
Obr. 1 Fotografie odkrývání hromadného hrobu 31
Již v roce 1811 byly při výkopových pracech při stavbě skladiště v těchto místech nalezeno množství kostí a zejména lebek se známkami těžkých poranění. Na jaře roku 1905 byly při stavebních pracech opět v těchto místech odkryta řada kosterních pozůstatků, z nich velká část byla zahalena do kroužkového pletiva. Objevu se chopili archeologové a během několika kampaní mezi lety 1905 a 1930 odkryli celkem čtyři hromadné hroby nedaleko od sebe. V hrobech byla nalezeno velké množství koster v naprosté většině případů se známkami těžkých poranění, zejména v oblasti hlavy a krku, viz obr. 2
Obr. 2 Příklady lebek s těžkými sečnými ranami
V hrobech byla nalezena řada zbrojí. Mrtví byli pohřbeni zřejmě velmi narychlo většinou oblečení zcela nebo zčásti do svých zbrojí. V hrobech bylo nalezeno několik kroužkových zbrojí, mnoho desítek kroužkových kapucí, plátové součásti zbroje, zejména plátové rukavice a konečně plátové ochrany trupu. Naprostá většina těchto zbrojí byla tvořena kovovými pláty nanýtovanými zevnitř na kožený či látkový podklad, neboli tzv. plátové vesty, anglicky plate vest, německy spangenharnisch. Plátové vesty byly typickým řešením ochrany těla pro 14. st. Pouze jeden nalezený typ se odlišoval. Byly to zbroje tvořené velkým množstvím železných destiček cca 10 cm dlouhých a opatřených řadou otvorů, jejichž pomocí byly navzájem spojeny pomocí šněrování. Thordeman nazýval takovou zbroj splint armour, v němčině byla nazývána lamellenharnisch, kterýžto název časem zdomácněl i v angličtině a následně i v češtině. Další skupina zbrojí, zbroje šupinové, tvořené menšími kovovými šupinami připevněnými zvenčí na látkový či kožený podklad nebyly u Visby nalezeny. V prvních letech výzkumů, v letech 1905 a 1912, stejně jako v pozdější tříleté vykopávkové sezóně v letech 1928 – 1930 byla nalezena řada fragmentů takové zbroje. Pouze jeden nález byl však zachován v takové poloze a v takovém stavu, že umožňoval detailní rekonstrukci.
Tato zbroj, označená číslem 25, byla odkryta a připravena k vyzvednutí dr. Poulem Norlundem v červenci 1929. Tato zbroj stále obsahovala kostru válečníka, který ji nosil v bitvě , takže nebylo pochyb kde je přední a kde zadní část zbroje. Pohřbený muž, který mimo jiné měl na hlavě kroužkovou kapuci, ležel na břiše a zadní část zbroje tvořená osmi řadami lamel (nazývaná Thordemanem laminae či splints) byla shrnuta směrem nahoru, jak bylo tělo hozeno do hrobu. Několik řad lamel bylo posunuto tak, že prakticky překrývaly jedna druhou, jako částečně zasunutá teleskopická trubice, ponechávající spodní část těla odkrytou (obr. 3). Když byla zadní část zbroje a kostra vyzvednuty, bylo možno spatřit přední část zbroje z vnitřní části (obr. 4). Naneštěstí tato část byla výrazně více poškozena, zejména zajímavá horní část hrudi. Tato část hrobu byla vyzvednuta v jednom kuse v parafinovém lůžku.
Obr. 3 Nákres zbroje in situ, pohled zvenčí na zadní část zbroje vyhrnutou směrem nahoru
Obr. 4 Nákres zbroje in situ , pohled na vnitřní stranu přední části po odebrání zadního dílu zbroje a kostry
Obr. 5 Fotografie zbroje in situ
Ačkoli některé detaily rekonstrukce nemohly být zcela přesně zrekonstruovány, v základních rysech byla zbroj zcela jasná (obr. 6 a 7). Zbroj se skládala z předního a zadního dílu prakticky stejné šířy a délky, které byly na ramenou spojeny dvěmí krátkými řadami lamel a na bocích byly spojeny pomocí přezek a řemínků. Zadní část se skládala z osmi řad lamel, z nichž tři dolní řady jsou nejdelší a tři horní řady nejkratší. Hrudní část zbroje se skládala ze šesti vodorovných řad lamel, z nichž čtyři dolní byly stejné délky, dvě horní řady byly kratší. Horní část této části zbroje je tvořena vertikálními řadami lamel, celkem třemi. Vzhledem k fragmentárnímu dochování lamel v této oblasti se nedá přesně určit detailní vzhled hrudní části zbroje. Jisté však je, že řady lamel běžely obráceně než na zbytku zbroje (s výjimkou ramenních pásů).
Obr. 6 Rekonstrukce zbroje. Dobře je vidět přední a zadní díl a spojovací ramenní díly
Obr. 7 Rekonstrukce zbroje
Řady lamel jsou uspořádány tak, že okraj spodní řady lamel překrývá okraj horní řady lamel. Podobný jednotný způsob nebyl nalezen v řazení lamel v jednotlivých řadách. lamely na přední části zbroje se překrývají zleva doprava, zatímco na zadní části zbroje je to naopak. Větší část nejspodnější řady lamel zadní části zbroje se podobá přední části, zatímco lamely v horních třech řadách zadní části se překládají od středu doprava a doleva. Poslední horní vodorovná řada má překládání lamel v různých směrech. Vertikální řady na hrudní části zbroje mají střídavý směr překládání, pravděpodobně z estetických důvodů.
Samotné lamely, kterých je více než 600, jsou většinou standardní velikosti a tvaru (viz obr. 8). Jejich délka je 9 – 9,5cm a šířka kolem 2cm. jedna strana je rovná, zatímco druhá je mírně konvexní. Výjimkou jsou širší a bikonkávní lamely umístěné uprostřed řad přední části zbroje a několik dalších větších lamel nejasné funkce.
Obr. 8 Nákres jednotlivých typů lamel
Malé otvory jsou na všech lamelách stejné. Jeden pár uprostřed každého dlouhého okraje, jeden pár otvorů na jednom konci lamely a na druhém konci lamely jeden nepárový otvor. Ve většině případů byly lamely umístěny dvojicí otvorů nahoru, s výjimkou poslední řady zadního dílu, která byla obráceně. Lamely byly spojeny dohromady pomocí koženého řemínku. Tento řemínek v naprosté většině míst zcela ztrouchnivěl a zmizel beze stopy. Na fragmentu podobné zbroje nalezené v roce 1930 však byly ve vrstvách rzi zachovány zbytky řemínku natolik. že šněrování lamel bylo zcela zřejmé. Způsob šněrování lamel může být, alespoň v principu, rekonstruován za použití nalezených fragmentů a ekvivalentních asijských zbrojí. Na obr. 9 je vidět schéma spojení lamel. Jeden řemínek slouží spojení lamel do řad, zatímco další řemínek slouží ke spojení řad navzájem. Na obr. 9 jsou z důvodu přehlednosti lamely rozvolněné, ve skutečnosti jsou lamely v řadách těsně při sobě a jejich otvory na sebe naléhají. Určité variace šněrování jsou možné, zdá se však, že popisovaný systém byl používán u naprosté většiny zbrojí. U tohoto šněrování byla celá zbroj držena pohromadě pouze pomocí řemínků.
Obr. 9 Schéma šněrování lamelových zbrojí od Visby
Takto koncipovaný systém šněrování vede ve svém důsledku ke zbroji s malou pohyblivostí řad vůči sobě, ke zbroji tuhé a neohebné. To je v příkrém rozporu s naprosto převládajícím systémem šněrování asijských lamelových zbrojí s dlouhými závěsnými řemínky umožňujícími maximální pohyblivost řad vůči sobě a tím i poddajnost a ohebnost zbroje (viz obr. 10). Zda se jedná o lokální severoevropskou varietu vzniklou dlouhým vývojem v odlišných podmínkách s jinými potřebami (možná stačil tuhý „kyrys“ chránící trup a zbytek byl chráněn kroužky), nebo je vysvětlení jiné, je zatím nezodpovězenou otázkou.
Obr. 10 Schéma nejčastějšího „tibetského“ způsobu šněrování asijských lamelových zbrojí
Tolik obecně fakta o lamelových zbrojích nalezených v hrobě u Visby. Jediná kompletní zbroj nalezená v roce 1929 se liší jedním důležitým detailem. Každá řada lamel má na své vnější straně řadu velkých hlaviček nýtů, svědčících o tom, že řady lamel byly, zcela identicky jako soudobé plátové vesty, nanýtovány zevnitř na kožený či látkový podklad. Jestliže byla zbroj řešena takto, bylo celé šněrování nadbytečné. Ačkoli tato zbroj byla vyrobena (resp. předělána) nestandardně, nic to nemění na faktu, že na řadě dalších fragmentů podobných zbrojí nebyly nalezeny žádné nýty a tyto zbroje byly spojovány klasicky pouze šněrováním. Jediným vysvětlením přítomnosti nýtování na podklad je pozdější úprava zbroje lamelové na plátovou vestu. Zřejmě se jednalo o modernizaci v té době již zastaralé zbroje. Takto upravená zbroj se na první pohled nijak nelišila od běžných plátových vest, při pohledu zvenčí byl patrný pouze látkový či kožený povrch s dekorativními řadami nýtů s velkou hlavou.
Několik dalších faktů dále potvrzuje, že nýtování lamel na podklad bylo sekundární. V některých případech procházel nýt dvěma lamelama, což snižovalo flexibilitu zbroje. Předpokládáme, že variabilita v uspořádání lamel v řadách byla z důvodu estetického. V případě, že by od počátku byly lamely ukryty pod látkovým či koženým povrchem, byly by ohledy na uspořádání lamel zcela zbytečné. Tento argument silně podporuje hypotézu, že původně byly lamely zvenčí plně viditelné. Další detail podporující teorii o modernizaci zbroje je poloha spodní řady lamel v zadní části zbroje. Tato řada jako jediná je otočena vzhůru nohama a lamely jsou obráceny nahoru úzkou stranou s jedním otvorem. Vzhledem k tomu, že při úpravě zbroje nemusel být brán ohled na šněrování, které ztratilo svoji funkci, byla tato řada jednoduše, zřejmě omylem, otočena.
Další známkou pozdější úpravy zbroje jsou ramenní pláty. Zbroj je vybavena poměrně velkými polokruhovými ramenními pláty (viz obr. 11, pláty jsou vidět i na obr. 4). Tyto pláty jsou zcela cizí pro lamelové zbroje, zato jsou typickou součástí plátových vest, jak je známe ze soudobých vyobrazení i archeologických nálezů. Zdá se, že tato zbroj patřila mezi staré, pravděpodobně již vyřazené vybavení, které bylo v době velké mobilizace gotlandského lidu proti Dánské invazi znovu použito. Na rozdíl od dalších zbrojí tohoto typu byla před použitím narychlo modernizována.
Obr. 11 Nákres ramenních plátů
Na dalších 18 stránkách rozebírá Thordemann původ a šíření lamelových zbrojích během historie. ve zkratce se dá říct, že lamelová zbroj zřejmě vznikla ve střední Asii, odkud se s vlnami kočovníků šířila na sever, východ i západ. Zřejmě v souvislosti s příchodem Avarů dosáhla lamelová zbroj i Evropu / Niederstitzingen, Castel Trosino, Krefeld Gellep, avarské a byzantské nálezy/. V následujících staletích se dostala i na sever Evropy, ať už jako válečná kořist, obchodní artikl či odměna vikingských žoldnéřů v byzantských službách. V severní Evropě, resp. v pobaltí se tento typ zbroje vyskytoval až do 14. st., což Thordeman dokládá několika vyobrazeními těchto zbrojích na obrázcích a pečetích z obou břehů baltského moře, viz obr. 12 a 13. Je to námět na samostatné dlouhé povídání, které přesahuje rámec tohoto sdělení.
Obr. 12 Vyobrazení lamelových zbrojí ze Skandinávie, vlevo nástěnná malba ze 14. st., vpravo měděné antependium z 12. st.
Obr. 13 Pečetě mazovských knížat s vyobrazením lamelových zbrojí s různou mírou stylizace. U zbroje knížete Ziemowitze se zdá, že jde o zbroj s předním zapínáním.
Zajímavou otázkou je další vývoj lamelových zbrojí na severu Evropy, respektive příspěvek těchto zbrojí k vývoji plátových vest tak typických pro 14. st. v Evropě. Tuto diskuzi otevřel objev unikátní zbroje, nalezené v hromadném hrobě v září 1929. V podstatě jde o extrapolaci výše zmíněné modernizované lamelové zbroje, kde bylo šněrování zcela vypuštěno a lamely zjednodušeného obdélníkového tvaru byly nýtovány z vnitřní strany koženého či látkového podkladu. Zbroj č. 24, označovaná jako zbroj typu 5, nalezená v září 1929, byla natolik zachovalá, že umožňovala rekonstrukci bez jakýchkoli nejasností.
Celá zbroj se skládala z 537 vertikálně orientovaných destiček, 6 destiček přes ramena, 9 menších destiček pro vyztužení, 26 polokruhovitých destiček lemujících výřezy pro paže a 11 přezek. Destičky byly různé délky, která záležela na místě, kde byly ve zbroji použity. Největší byly 2,5cm široké a okolo 10cm dlouhé a byly nýtovány dvěma nýty. Zbroj byla střižena jako kabát bez rukávů otevřený vpředu, kde byl spínána na 7 přezek /trošku to evokuje zbroj knížete Ziemowitze zcela identického typu, viz obr. 13/. Dolní část přední části zbroje byla prodloužena o dvě řady destiček a tvořila krátké šorce. Výřezy pro paže byly chráněny a zdobeny polokruhovitými destičkami. Ramenní díly vycházející ze zadního dílu zbroje byly k přednímu připevněny na každé straně pomocí velké přezky. Tyto přezky byly překryty koženým „jazykem“ připevněným na hrudní části zbroje malou přezkou.
Tato zbroj vycházela ideově ze starší lamelové zbroje, technologie výroby však již plně odpovídala moderním plátovým vestám. Byla výsledkem stejného trendu, který vedl majitele výše zmíněné lamelové zbroje k její modernizaci a předělání na plátovou vestu. Takové přepracování starých principů pomocí moderních technologií svědčí pro hluboké kořeny lamelových zbrojí na severu Evropy, která zde byla pravděpodobně zcela zdomácnělá a svědčí o velmi silných vztazích vikingské doby s Orientem.
Obr. 14 Zbroj 24, nákres
Obr. 15 Zbroj 24, fotografie fragmentů zbroje
Je otázkou, zda dalším pokračováním a zjednodušením zbrojí typu 5 byly zbroje typu 4. V knize Bengta Thordemana Armour from the battle of Wisby 1361 jsou popsány celkem 4 (č. 19-23) dobře zachované zbroje typu 4 tvořící morfologicky přechod mezi zbrojí typu 5 a klasickou plátovou vestou z několika vertikálních či horizontálních velkých plátů. Technologie výroby i střih zbroje je identický s typickými plátovými vestami – železné destičky nýtované zevnitř na podklad střihu vesty spínané na rameni a levém boku. Zvláštností je velikost, počet a orientace těchto destiček. Jedná se o obdélníkové destičky, pláty velikosti 11-20cm délky a kolem 5cm šířky, jejichž velikost se liší podle konkrétního místa, kde se na zbroji vyskytovaly. Destičky se navzájem překrývaly a každá byla většinou čtyřmi nýty přinýtovaná k podkladu. Destičky byly striktně umístěny vertikálně, typicky ve třech řadách, viz. obr 16, 17 a 18. Celkový počet destiček byl kolem stovky. Kromě čtyřhranných destiček se okolo otvorů pro paže vyskytovaly půlkruhové destičky zcela identicky jako u zbroje č. 24
Obr. 16 Zbroj 21, nákres
Obr. 17 Zbroj 21, fotografie fragmentů zbroje
Obr. 18 Zbroj 21, rekonstrukce
Výše zmíněná „lamelová plátová vesta“ je podobná jiné zbroji, tzv. brigandině vrcholného středověku. U brigandiny jsou destičky položené horizonrálně, jinak se v řadě detailů shodují, vč. prodlouženého předního dílu a zdobení výřezů pro paže polokruhovými destičkami. Brigandina se vyvinula na druhém konci světadílu v jižní Evropě, nelze však vyloučit, že její vývoj probíhal podobně. Jako předchůdce brigandiny je uváděna šupinová zbroj (ale vzhledem k úzkým kontaktům s muslimským východem nebyla ve středomoří lamelová zbroj ničím neznámým, takže řešení této otázky je otevřené).
Obr. 19 Brigandina, 15. st., Itálie
Závěrem je nutno říct, že přetrvávání lamelové zbroje v severní Evropě až do 14. St. je fascinující příklad těsných vztahů tohoto konce světa s orientem a Byzancí a o neuvěřitelné aktivitě těchto obchodníků, válečníků a cestovatelů. Jedná se o dozvuk bývalé slávy, jak ji vidíme nejlépe na hrobech v Birce a na všech koloniích založených seveřany od Ladožského jezera až k Černému moři.
Kategorie
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit