Nomádská středoasijská zbroj z Birky

Zbytky lamelové zbroje byly nalezeny v roce 1877, 1934 a v letech 1998-2000 při vykopávkách v Birce, v místě nazývaném Garrison (Uppland, Adelsö psh, Björkö). V tomto článku jsou lamely analyzovány a srovnávány s podobnými nálezy ze Sibiře a střední Asie. Bylo identifikováno 8 různých typů lamel a byla odhadnuta jejich původní poloha v lamelové zbroji a byla nastíněna i možná podoba zbroje. Po prozkoumání podobných nálezů z Asie se ukázalo, že zbroj z Birky je pravděpodobně starotureckého původu. Nicméně definitivní závěr ohledně původu zbroje nebyl učiněn. Zbroj byla předběžně datována do let 900-950 n.l.
Následující článek je jediná práce věnující se podrobně problematice lamelových zbrojí z nálezech z Birky, která je k nalezení na internetu. Původní verze je v angličtině na adrese http://www.vikingsna.org/translations/birkaarmour/ , na stránkách Asociacia Gardarika http://asgard.tgorod.ru/libri.php3?cont=_sk4 je možno najít stručnější verzi této práce v ruštině.

Úvod

V článku jsou rozebrány výsledky analýz lamel z lamelové zbroje nalezených během vykopávek v místě zvaném Garrison v Birce (Uppland, Adelsö psh, Björkö, RAÄ 35). Analýza byla provedena v roce 1998 jako součást zkoumání starších nálezů z Garrisonu a v roce 2001 jako součást projektu Strongholds and fortifications in Middle Sweden 400-1100 AD vedenou Lena Holmquist Olausson a podporovanou The Bank of Sweden Tercentenary Foundation. Materiál analýzy pocházel z vykopávek prováděných Hjalmarem Stolpem a Holgerem Arbmanem (SHM 34000:Bj 596 and 21064; cf. Jansson 1988) a z vykopávek vedených Archaeological Research Laboratory at Stockholm University 1998-2000 (Holmquist Olausson & Kitzler Åhfeldt 2002).

Analýza a kategorizace lamel

Mezi nejlépe zachované nálezy součástí lamelové zbroje z Birky patří nálezy Stolpeho z roku 1877 a jeden větší kus sestávající z dvanácti lamel nalezený Arbmanem. Materiál nalezený při posledních vykopávkách je mnohem hůře zachovalý a nemá velký vliv na výsledky analýzy.

Tabulka 1 Analyzovaný soubor lamel

 

Vykopávky Počet lamel/fragmentů Počet analyzovaných kusů* Typy lamel**
A1 A2 A3 B C D E F ?
Stople
Ar 1877
SHM Inv. 34000:596
275 119 37 2 19 8 15 - - 1 37
Arbman
Ar 1934
SHM 21064
201 56 4 - 8 1 11 1 4 9 18
Holmquist Olausson
Ar 1998-2000
244 92 - - 10 - 3 - - 17 62
Celkem 720 267 41 2 37 9 29 1 4 27 117

 

* Zařazeny byly lamely/fragmenty, u kterých byla měřitelná původní délka či šířka ** Typy lamel byly identifikovány pouze ze skupiny měřitelných lamel/fragmentů, lamely z jiných zdrojů nebyly zařazeny

Pro potřeby srovnání jednotlivých lamel byly pořízeny nákresy každé lamely. Každá lamela měla určitý systém otvorů sloužící ke spojování lamel navzájem. Při srovnávání a kategorizaci lamel byl kladen důraz zejména na rozmístění těchto otvorů a na zaoblení rohů lamel. Studovaný materiál byl potom rozdělen na 8 typů (A1-A3,B-F, Tab. 1). Nejasné případy nebyly klasifikovány. Posuvné měřítko (kaliper) bylo použito k měření délky a šířky u 267 lamel či fragmentů. Délka i šířka byla měřitelná pouze u 18 kusů, pouze šířka byla měřitelná u 247 kusů a pouze délka byla měřitelná u 2 kusů.


Obr. 1 a - typologie lamel z Birky, b - rekonstrukce zdobené hrudní části zbroje z lamel typu A1

Lamely byly rozděleny do následujících typů:

    • A1 Šířka kolem 27mm, délka kolem 100mm, jeden pár otvorů vertikálně uprostřed horního okraje lamely, dva páry vertikálních otvorů podél každého bočního okraje lamely, jeden horizontální pár otvorů na dolním okraji lamely a jeden otvor uprostřed lamely. Pravý nebo levý okraj lamely je vlnkovitě vykrajovaný a na tomto okraji jsou 3 malé kruhovité výdutě „umba“.
    • A2 Šířka kolem 27mm, délka kolem 100mm, jeden pár otvorů vertikálně uprostřed horního okraje lamely, dva páry vertikálních otvorů podél každého bočního okraje lamely, jeden horizontální pár otvorů na dolním okraji lamely a jeden otvor uprostřed lamely. Pravý nebo levý okraj lamely je vlnkovitě vykrajovaný.
    • A3 Šířka kolem 27mm, délka kolem 100mm, jeden pár otvorů vertikálně uprostřed horního okraje lamely, dva páry vertikálních otvorů podél každého bočního okraje lamely, jeden horizontální pár otvorů na dolním okraji lamely a jeden otvor uprostřed lamely.
    • B Šířka kolem 29mm, délka kolem 100mm, jeden pár otvorů vertikálně uprostřed horního okraje lamely, alespoň dva páry vertikálních otvorů podél každého bočního okraje lamely, jeden horizontální pár otvorů na dolním okraji lamely a jeden otvor uprostřed lamely. Širší v dolní než v horní části.
    • C1/C2 Šířka kolem 21mm (varianta 1) a 24mm (varianta 2), délka kolem 80mm, jeden pár otvorů vertikálně uprostřed horního okraje lamely, jeden pár vertikálních otvorů podél každého bočního okraje lamely, jeden horizontální pár otvorů na dolním okraji lamely a jeden otvor uprostřed lamely. Lamela je širší v horní než v dolní části.
    • D Šířka 29mm, délka 58mm, jeden pár otvorů vertikálně uprostřed horního okraje lamely, jeden pár vertikálních otvorů podél každého bočního okraje lamely, jeden horizontální pár otvorů na dolním okraji lamely a jeden otvor uprostřed lamely.
    • E Šířka okolo 38mm, délka okolo 50mm, jeden pár otvorů vertikálně uprostřed horního okraje lamely, jeden pár vertikálních otvorů podél každého bočního okraje lamely, jeden horizontální pár otvorů na dolním okraji lamely (alternativně i pouze jeden otvor).
    • F Šířka okolo 14mm, délka okolo 45mm, jeden pár vertikálních otvorů podél každého bočního okraje lamely, jeden horizontální pár otvorů na horním okraji lamely. Vetikální hřeben uprostřed lamely.


Graf 1 Četnost nalezených lamel různých šířek a rozložení jednotlivých typů

Malé odchylky v počtu otvorů a v jejich umístění bylo zachyceno uvnitř jednotlivých skupin v analyzovaném souboru. Souvisí to zřejmě s tím, jak byly lamely ve zbroji položeny a jak byly navzájem spojeny. T.zn., že např. u lamel ze spodní části zbroje (z poslední řady) mohou chybět středové otvory. Při průzkumu lamel nebyly nalezeny stopy šňůr či řemínků sloužících ke spojení lamel.

Konstrukce zbroje a archeologické paralely

Ve srovnání s lamelami popisovanými Thordemanem v Armour from the battle of Wisby 1361 (1939) lamely z Birky odpovídají systémem otvorů lamelám z kláštera Gyantse v Tibetu, z Turpanu v Turkestánu nebo San Pao v Číně: jeden pár otvorů vertikálně uprostřed horního okraje lamely, dva páry vertikálních otvorů podél každého bočního okraje lamely, jeden horizontální pár otvorů na dolním okraji lamely a jeden otvor uprostřed lamely. Dochovaná lamelová zbroj z Niari v Tibetu užívá stejný systém otvorů s výjimkou horizontálního páru otvorů při dolním okraji lamely, který je u lamel z Niari nahrazen jediným otvorem. Šněrování je bezpochyby stejné u tibetské zbroje jako u zbroje z Birky. Tento systém šněrování, kdy jednotlivé řady lamel jsou volně zavěšeny jedna na druhé prostřednictvím centrálních otvorů je zřetelně odlišný od tuhého šněrování byzantských lamelových zbrojí jak jsou vidět u byzantského císaře Basila II ve známém Psaltáři (cod. gr. 17, fol. 3) datovaném krátce po roce 1017, t.č. v Marciana library v Benátkách (Dawson 1998; cf. Olausson 2001).

Nejzajímavějším momentem studovaného materiálu jsou ozdobné lamely s vlnitým okrajem a malými vypuklinami „umby“. Pro snadnější srovnání vzhledu zbroje s dochovanými zobrazeními zdobených zbrojí byl proveden nákres rekonstrukce hrudního plátu zbroje za použití výše zmíněného „tibetského“ systému (Thordeman 1939 fig. 238).

Již dříve bylo tvrzeno, že zbroj z Birky je středoasijského původu (Stjerna 2001, s. 40 f) a to na podkladě velké podobnosti s kresbami z východního Turkestánu, kde, kromě jiného, je k vidění i velmi podobně zakřivený tvar lamel (cf. Thordeman 1939; nověji Gorelik 1995).

Nejbližší archeologická paralela k lamelám z Birky je lamelová zbroj z kurgana č. 11 v Balyk-Sook na Altaji (Kubarev 1998). Hrob je datován 700-1000 n.l a je připisován kultuře Karai. Lamely nalezené v této mohyle jsou velikostně i rozmístěním otvorů velmi blízké lamelám z Birky. U lamel typu 1 je drobné vyklenutí „umbo“ podobně jako na lamelách z Birky. Lamely typu 2 jsou tvarově blízké lamelám z Birky, mají stejný systém otvorů a prakticky shodné rozměry. Na druhou stranu, v některých případech je horní okraj lamel typu 2 lehce ohnut směrem dovnitř, což je prvek, se kterým se u lamel z Birky nesetkáváme. Jeden rys je typický pro lamely z Birky a Balyk-Sooku a to je tloušťka lamel. Tloušťka lamel se pohybuje mezi 2 a 3mm, což tyto nálezy odlišuje od většiny ostatních lamel, kde se tloušťka pohybuje kolem 1mm. Tyto tenčí lamely jsou referovány z řady mladších nalezišť, mimo jiné z Běloruska (Plavinski 2001) a z Ruska.


Obr. 2 a - Výběr lamel z kurganu 11, Balyk-Sook, Altaj, Rusko (Kubarev 1998 fig. 5), b - rekonstrukce zbroje z Balyk-Sook (Kubarev 1998 fig. 6)

Gleb V. Kubarev (1998, s. 640; cf. Chudjakov 1986, s. 158) zmiňuje 19 nálezů které jsou srovnatelné se zbrojí z Balyk-Sooku, mezi nimiž jsou i nálezy z ruských provincií na Altaji a z Tuvy. Podle Kubareva zbroj z Balyk-Sooku má společné znaky s jinými zbrojemi ze střední Asie, zejména se sogdskými zbrojemi. Můžeme tedy uzavřít, že zbroj z Balyk-Sooku byla vyrobena v dílnách Sogdy. To je zřejmě i případ zbroje z Birky, dokud se však nepodaří toto tvrzení podpořit dalšímu důkazy, nejjistější je označit původ zbroje z Birky jako turecký. Podobné lamelové zbroje byly užívány mezi roky 700-1000 AD a jsou obecně spojovány s tureckými válečníky (Chudjakov 1986, s. 159).

Závěr

Pouze ve střední Asii a na Sibiři je možno najít shodné rysy s lamelami z Birky – vlnitý okraj, drobné vypoukliny „umba“, rozložení otvorů, tloušťka lamel a jejich proměnlivý tvar.

Na podkladě zobrazení i archeologických nálezů z těchto oblastí můžeme předpokládat, že zbroj z Birky chránila hruď, záda, ramena, břicho a nohy až po kolena. Předpokládáme, že lamely typu A1 (ozdobné s „umby“) chránily hruď, lamely typu A2 (bez „umb“) kryly záda. Existují však příklady z východního Turkestánu, kde lamely s vypouklinami kryjí poutze dolní polovinu těla (Thordeman 1939 fig. 248). Několik málo nalezených lamel typu E pravděpodobně tvořilo zavěšenou ochranu stehen nebo ochranu zad pod úrovní pasu (na jednom z fragmentů zbroje nalezeném Arbmanem (1939, p. 63) jsou lamely typu E zřetelně zavěšeny na lamelách typu A3). Menší lamely typu C mohly tvořit ochranu ramen a lamely typu F mohly tvořit nějakou formu ochrany rukou. Je ale otázkou, zda lamely typu F vůbec patřily k popisované lamelové zbroji, ve střední Asii nejsou známy nálezy lamel tohoto typu.

Depozit nálezů z Garissonu je datován do poloviny 10. st., tudíž lze předpokládat, že zbroj z Birky byla vyrobena někdy během první poloviny 10. st.

Autor: Sidney

Literatura

    • Arbman, H. 1939. Birka. Sveriges äldsta handelsstad. Från forntid och medeltid 1. Stockholm.
    • Chudjakov, J.S. 1986. Vooruzenie srednevekovych kocevnikov juznoj sibiri i central´noj azii. Novosibirsk.
    • Dawson, T. 1998. Kremasmata, Kabadion, Klibanion. Some aspects of middle Byzantine military equipment reconsidered. Byzantine and Modern Greek Studies 22. Oxford.
    • Gorelik, M.V. 1995. Vooruzenie narodov vostocnogo Turkestana. Litvinskij, B.A. (ed.). Vostocnyj Turkestan v drevnosti i rannem srednevkov´e. Moscow.
    • Holmquist Olausson, L. & Kitzler Åhfeldt, L. 2002. Krigarnas hus. Arkeologisk undersökning av ett hallhus i Birkas Garnison. RAÄ 35, Björkö, Adelsö sn, Uppland 1998–2000. Arkeologiska Forskningslaboratoriet, Stockholms universitet. Unpublished.
    • Jansson, I. 1988. Wikingerzeitlicher orientalischer Import in Skandinavien. Oldenburg – Wolin – Staraja Ladoga – Novgorod – Kiev. Handel und Handelsverbindungen im südlichen und östlichen Ostseeraum während des frühen Mittelalters. Mainz am Rhein.
    • Kubarev, G.V. 1998. Der Panzer eines alttürkischen Ritters aus Balyk-Sook. Eurasia Antiqua 3. Mainz.
    • Leppäaho, J. & Vilkuna, K. 1937. Muinais runojemme sobisopa. Kalevalaseuran vuosikirja 17. Porvoo.
    • Olausson, M. 2001. Krigarens resa och hemkomst. Olausson, M. (red.). Birkas krigare. Stockholm.
    • Plavinski, M.A. 2001. Zascerahal´nae uzbraenne IX-XIII st. na terytory Belarusi. Histarycna-archealagicny zbornik 16. Minsk.
    • Stjerna, N. 2001. Birkas krigare och deras utrustning. Olausson, M. (ed.). Birkas krigare. Stockholm.
    • Thordeman, B. 1932. En gotländsk medeltidsrustning av centralasiatisk typ. Arkeologiska studier tillägnade H.K.H. Kronprins Gustaf Adolf. Stockholm.
    • 1933. The asiatic splint armour in Europe. Acta Archaeologica 4. Copenhagen.
    • 1934. A persian splint armour. Acta archaeologica 5. Copenhagen.
    • 1939. Armour from the battle of Wisby 1361. 1. Text. Uppsala.
    • 1940. Rustningarna i Kalevala. Fornvännen 35.
    • 1941. Stridsdräkten under forntid och medeltid. Nordisk kultur. Samlingsverk. 15. B, Dragt. Stockholm.
Kategorie: