Deky Rio Grande

Jako teenager trávil Dick Myers čas mezi indiány Potowatomi a učil se ručnímu tkaní. Myers se účastní podniků v Bent´s Old Fort National Historic Site a Tubac Presidio. Tento jeho článek pojednává o výrobě a historii přikrývek od Rio Grande.

Mimořádným předmětem zájmu pro staré trappery, indiány, obchodníky, průzkumníky a všechny ostatní v pohraničí byly deky. Krom toho, že dobré teplé deky byly všemi vyhledávané, sloužily ještě mnoha dalším účelům. To platí až dodnes.

Jihozápad bylo území omezené přísným obchodním embargem po celou dobu španělské éry. Britští a francouzští obchodníci na těchto územích neexistovali. Jen několik amerických obchodníků zde mohlo působit v dobách staré mexické éry. To způsobilo, že deky tak oblíbené a rozšířené v Kanadě a všech amerických koloniích zde byly prakticky nedostupné. Výsledkem toho bylo to, že hispánské obyvatelstvo vyrábět své vlastní deky. Tento článek pojednává o starých tkaných dekách těchto lidí na jihozápadě v éře obchodu s kožešinami.

Tkaní dek v údolí Rio Grande v Novém Mexiku má 400 let tradice. Hlavním produktem na tomto území byly takzvané Rio Grande deky, které byly nejobvyklejší a nejvíce distribuované ze všeho novomexického španělského zboží po několik století. Byly tkané po domácku v osadách a na rančích podél Rio Grande. Deky byly hlavním pilířem místní ekonomiky stejně jako nezbytností pro přežití. Deky byly prodávány daleko na jih do Mexika, indiánům do všech směrů, a v 19. století na západ do Kalifornie a na východ do Spojených Států (Fischer 54).

Španělé přicházející do Ameriky v 16. století s sebou přivezli horizontální šlapací tkalcovský stav, a nové materiály obsahující vlnu z ovcí, které dovezli krom jiného dobytka a koní (McIntyre 16). Jsou spory o to, kdy se dostaly evropské stavy do osad Rio Grande. Zdá se, že nejdříve to mohlo být koncem 16. a začátkem 17. století (Fisher 192). Pak byly vyráběny na podomácku zhotovených šzkých šlapacích stavech (Mera 23).

Ovce byly, jak se zdá, nejprve především zdrojem potravy pro první průzkumníky a dobyvatele. Někdy po roce 1625, když se výpravy usadily a založily misie, začínají být ovce chovány v čím dál větším počtu, a vlna se začíná hojně používat pro tkaní. V této době také začínají užívat vlnu pro své textilie také indiáni.

Během 17. století začal být obchod s vlněnými textiliemi zajímavější i pro Španěly. Ve skutečnosti v době Pueblové revolty (1680) španělská textilní produkce dorostla do úrovně domácké manufakturní výroby (McIntyre 17). Několik let po revoluci, a po znovudobytí Nového Mexika španělská textilní produkce ještě roste.

V těch dobách místní textil poskytoval oblečení pro většinu španělských kolonistů. Velké vzdálenosti, izolace novomexických usedlostí, obtížnost cestování a nakonec i obchodní omezení nařízená španělským místodržitelstvím a ustavování monopolů v Novém Španělsku velmi ztěžovaly volný obchod. Mimo vlastní potřebu vyráběli konisté především pro potřebu své rodiny. nicméně určitý obchod s regionální produkcí fungoval i v Mexiku a v severní ch presidiích. Tento trh, jakkoli omezený, udržoval v chodu tehdejší textilní produkci.

Místní produkce zahrnovala tyto typy výrobků:
- jerga = kobercovina a pytlovina
- sarapes = deky pro oblékání
- frazadas = deky na spaní
- mantas = vlněné a bavlněné šály a přehozy
- sabanilla = vlněné ložní prádlo (prostěradla)
- colchas = vyšívané přehozy na postele
- rebozos = šátky na hlavu i na krk
a punčochy (Fisher 63).

Deky od Rio Grande byly určené pro oblékání ve dne i pro spaní v noci. V nepříznovém počasí byly nošeny oblečené přes ramena, v pěkném počasí jen přehozené přes rameno (Fisher 63).
Josiah Gregg píše v "Comerce of the Prairies":
"Hodnotu zvyšuje že .................... sarape slouží jako pohledná a módní náhrada za pláštěnky. Sarape .........je skutečně jediným svrchním oděvem užívaným rolníky v zimě"( Gregg 111). Dále píše: "Tento ........ oděv je obvykle nošen nedbale se houpající přes hrušku sedla ...... "(Gregg 112). Lewis Garrard přináší popis svého přítele z Bents Fort. Garrard říká: "...namísto kabátu deku přehozenou přes ramena a v pase staženou černým koženým pásem...." (Garrard 121). Mezi ostatními základními dochovanými muzejními exponáty je několik dek Rio Grande, které jsou vyrobeny s otvorem uprostřed, který umožňoval nosit je jako pončo. Nicméně většinou se odlišovaly od mexických sarapes, které byly tkané přímo s otvorem na přetažení přes hlavu (Fisher 54). Ačkoli Gregg popisuje Novomexické caballeros jako "jezdce prostrkující hlavu prostředkem (deky), a nechávající ji volně splývat z ramen, čímž je celá jejich postava účinně chráněná" (113), jeho poznámky jsou ale psané roku 1840, takže mohou popisovat importované mexické sarapes.

V polovině 18. století tkali španělští a indiánští tkalci pruhované sarapes a frazadas v přirozených barvách vlny, v bílé a hnědé. Talší barvou byly odstíny modré, pořízené obarvení vlněné příze indigem dovezeným z Mexika (McIntyre 18). Odstíny hnědé a hnědočervené, stejně jako špinavě žluté a ostatní odstíny vzniklé použitím přírodních rostlinných barviv z šdolí Rio Grande byly užívané velmi zřídka (Mera 26, Fisher 33).

Aby se vyhnuli vysokým clům na zboží dovážené do Mexika byla novomexická produkce celním inspektorům deklarována jako "efectos del pais" (Fisher 9). Tento termín znamenal zboží z domácké nebo místní vý roby.

Snaha mexického vicekrále rozšířit obchod mezi Rio Grande a Mexikem a proniknutí do Nového Mexika s dobytkem a ovcemi vedla k založení výročních trhů na různých místech, např. v El Pasu, Taosu, San Juanu a Chihuahua (McIntyre 19, Fisher 17).

Jeden z nejdůležitějších trhů v 18. století byl v Saltillo v Mexiku. Každé září zde bylo Novomexičanům nabízeno zboží z Evropy, Asie a z Mexika. Každý podzim přitahovaly nakupující z Mexika t rhy v Taosu v Novém Mexiku. V červenci byl trh v Chihuahua, a později v prosinci v San Juanu (Fisher 6). V roce 1795 byl založen trh v El Pasu, konající se v lednu (Fisher 17).

Po dosažení nezávislosti Mexika na Španělsku v roce 1821 se textilní produkce a obchod s Novým Mexikem velmi rozšířily. Předchozí omezení vnucená Novému Mexiku španělským místodržitelstvem padly, a obchod mezi Novým Mexikem a Spojenými Státy ve všech ohledech zesílil. Otevření Santa Fe trailu v témž roce znamenal velký posun v obchodu s Missouri a se vzdálenými mí sty na Východě. V roce 1829 se otvírá Novomexičanům Kalifornský trh. V letech 1830-1848 putovaly pravidelné karavany obchodníků ze Santa Fe mezi Kalifornií a Novým Mexikem (Fisher 7). Obchodníci obchodovali se svým zbožím, od bobřích kožešin, přes indiánské zboží až po muly a koně ze španělských rančů. V tom byly zahrnuty pochopitelně i deky od Rio Grande . Celou tuto éru pokračoval obchod s Mexikem (McIntyre 20). Podle Gregga: "Novomexičané jsou proslulí výrobou hrubých dek, které jsou významným předmětem obchodu mezi nimi a jižními provinciemi (Mexiko), sousedními indiány , a .......... se Spojenými Státy (Gregg 110).

Obchod s indiány byl významný po celá staletí. Novomexičané stále udržovali obchod s textilem výměnou za kůže a kožešiny, maso, zvířata, a další věci s různými kmeny (Fisher 23). Gregg napsal , že indiáni preferovali deky z místní produkce (Gregg 193). A proč ne? Byly silnější, teplejší a kvalitnější, než komerční deky té doby.

Indiáni přijímali v různých historických obdobích dary od vlád Španělska, Mexika, a od Amerických šřadů. Tyto dary vždy obsahovaly deky z Rio Grande (Fisher 20). Podle obchodních dokumentů bylo jen za rok 1840 vyvezeno z Nového Mexika jen na jih do Mexika přes 20000 dek (Fisher 2,32). V letech 1856-1874 rozdělila americká vláda minimálně 21946 dek Rio Grande mezi početné indiánské kmeny (McIntyre 21). čtyři tisíce dek Rio Grande byly určeny k rozdělení Navajům v Bosque Redondo v roce 1863 (Fisher 35-36). Představte si celkové množství, které bylo vyrobeno během třísetletého období, ve kterém se vystřídaly tři vlády!

Počátkem šedesátých let devatenáctého století byla hispánská produkce textilu v oblasti Rio Grande ovlivněna obchodem a importem nových materiálů. Tři druhy materiálů zásadně ovlivnily charakter výrobků od Rio Grande : dovoz anilinových barviv v roce 1856, komerční strojně spřádaná příze a plemeno ovcí Rambouillet-Merino, které nahradily starší chovy plemene Churro. Navíc styl oblékání v NM zač al podléhat americkému vlivu. V čase příchodu železnice v roce 1879 se ujalo tolik různých změn, že původní hispánský styl tkaní v podstatě zmizel ze scény (McIntyre 21).

Deky Rio Grande v letech 1700-1860

Staré deky od Rio Grande datované před rokem 1860 byly podstatně odlišné od výrobků tkaných později. Tyto staré deky byly jednoduché struktury, s štkovým povrchem, ploše tkané a uspořádané do pásů a pruhů (Mera 22). Pásy byly větší jednobarevné plochy rozdělené užšími pruhy. Proto se těmto dekám říká "deky Rio Grande s pásy a pruhy" (doslova "the Rio Grande band-and-stripe blanket") (Fisher 57).

Tyto ručně tkané deky s pruhy v přírodní bílé a hnědé a indigové modré barvě představují velmi populární módu uplynulých let. To bylo předpokladem majoritního rozšíření tohoto staré ho typu dek Rio Grande (Mera 38).

Tyto deky byly tkány na úzkých (okolo 24 palců) po domácku postavených stavech. Když tkali úzké šíře na těchto stavech, musel dávat tkadlec neustále pozor na vzor, protože deky se pak sešívaly ze dvou pruhů látky, a obě poloviny musely být zcela stejné. Mnoho starých dek Rio Grande v muzeích j sou kusy s nestejnými polovinami, a často je jedna strana nabraná ve snaze srovnat vzor s protilehlou polovinou.

Nicméně některé deky Rio Grande byly tkané v jednom kuse spíše než ve dvou. To je možné vyrobit i na stavu jednoduché šíře, a to tak, že se tká čtyřstopá deka na dvoustopém stavu tzv. technikou dvojitého tkaní. Dvě osnovy byly napnuty nad sebou a odděleny dvojitým brdem. To umožnilo tkát obě poloviny deky současně. S třed těchto dek měl jakýsi podélný hřbet místo švu obvyklého u dek sešitých ze dvou úzkých pruhů. Metoda dvojitého tkaní je více sofistikovanou metodou, a deky vyrobené touto technikou byly obvykle i silnější a kvalitnější (Fisher 51).

Upřednostňované byly především indigem barvené deky. Modré indigo bývalo vyžité již na většině ranných španělských dek. Když byla modrá použita jako hlavní barva, pak byla taková přikrývka považována za zvláště kvalitní (Fisher 62).

Spíše než série neuspořádaných pruhů a pásů v modré, tmavě hnědé a bílé barvě, byly band-and-stripe deky charakterizované uspořádaným systémem pruhů (viz náčrtky). Jednotlivé pruh y byly užívány k dosažení ozdobného efektu, a monotónnost byla narušována střídáním šíře a vzdálenosti různých komponent (Mera 38). Na tomto principu jsou založeny i ranné pěti a sedmi pruhové vzory na náčrtku. Obvykle je každý pruhovaný pás složený z užších pruhů o různý ch šířkách. Tyto pásy se obvykle na dece několikrát opakovaly. Střední pás se obvykle opakoval na obou koncích. Jsou samozřejmě různé varianty pěti a sedmipásového systému. často deka začínala a končila bílým pásem, a bílé pásy sloužily jako oddělovací na celé dece (Fisher 63).

Nejen Španělé si cenili indigem barvených dek. S výměnou zboží mezi Španěly a indiány bylo započato nedlouho předtím, nežzačali tkát vlastní pruhované deky. Byly to právě ranné band-and-stripe deky, které Navajští a puebloví tkalci napodobovali později ve svých dekách, a byly to španělské band-and-stripe deky, které se staly prototypem Navajských náčelnických dek "chief blanket" (Fisher 30). Při internaci v Bosque Redondo se setkali indiáni Navajo s hispánskými dekami Rio Grande a ty ovlivnily klasický navažský design (Weigl 140). Tento nový styl stimuloval další navažské tkaní, a to zejména design s mexickou inspirací (Fisher 36).

Nejobvyklejší byly deky zdobené poli střídavě modře a hnědě pruhovanými, oddělenými bílými pásy. Tento vzor byl preferován pueblovými indiány i Navaji, a zpětně si jej převzali i hispánci, a tak termín "mexická kůže" jasně označoval jeho původ.

Ačkoli se španělské pokrývky podobaly tradičním navajským a pueblovým vzorům, byly ve svých vzorech podstatně složitější. Indiánské deky dodržovaly přísně tradiční vzory s opakující mi se pásy a pruhy. V pásech se střídaly pruhy tmavě indigové a tmavohnědé. Tyto pruhy tvořily pásy oddělené úzkými bílými proužky (Fisher 65). Naproti tomu španělské deky rozbíjely tuto jednotvárnost vzorovanými pruhy (Fisher 66).

Příbuzné s band-and-stripe dekami jsou takzvané užitkové nebo táborové deky. Tyto deky jsou dnes vzácné, dokonce raritní, a to jak v muzeích, tak i v soukromých sbírkách. Přitom za starých časů byly dokonce nejrozšířenější. Mera říká, že výroba běžných dek pro chudší vrstvy obyvatelstva a pro obecné použití běžela dobře kolem stopadesáti let (Mera 72). Byly tkány pro chudé lidi, kteří je používali až do roztrhání a pak je ještě využili příležitostně jako sedlové přikrývky, nacpali je do matrací, nebo je použili na cokoli jiného (Fisher 71).

Táborové přikrývky neměly žádný propracovaný design. Jednoduché pruhy přerušovaly jednotvárnou přirozeně hnědou barvu. Tyto deky byly tkány z druhořadé vlny, která nebyla dostatečně bílá aby mohla být obarvená, nebo využita v přirozené světlé barvě, ani dostatečně tmavá. Následkem toho byly táborové přikrývky šmouhatě hnědé, jak se mísily světlejší a tmavší odstíny podřadné vlny.

H.P.Mera, který napsal jednu z nejstarších studií o hispánském tkaní píše: "Je pravděpodobnější, že počet kvalitnějších dek všech známých typů od Rio Grande byl převýšen počtem příležitostných a táborových dek v poměru 100:1" (Mera 72). Dány do tvrdého užívání trapperům, lovců m, vojákům, indiánům, obchodníkům, honákům, pastevcům a kdekomu dalšímu byly tyto užitkové deky Rio Grande vyráběny více než sto let (Fisher 71).

Charakteristika dek Rio Grande

Přikrývky Rio Grande jsou popisovány jako jednoduché tkaniny typu nástěnných koberců, kde osnova je zcela pokryta útkem. To je typické i pro deky navajské a pueblo (Mera 22).

Rozdíly mezi indiánskými a hispánskými dekami jsou dány rozdíly v tkaní, které jsou způsobeny odlišnými stavy - indiáni používali primitivní svislé stavy, zatímco hispánci používali technicky do konalejší a více mechanizované ležaté stavy. Tyto rozdíly mají cenu při rozlišování indiánských dek a přikrývek Rio Grande.

Staré koloniální postrojové stavy byly velmi úzké, jak již bylo zmíněno. Tomu musely být přizpůsobeny i tkaniny, jejichž šíře nemohla překročit 24 palců. Byly tkány dva samostatné pruhy, a ty pak byly dodatečně podélně sešity. Alternativou bylo již zmíněné dvojité tkaní. Výhodou tohoto způsobu tkaní byla soumě rnost vzoru na obou polovinách. Jak již bylo řečeno, při samostatném tkaní dvou pásů bylo téměř nemožné přesně dodržet dokonalou souměrnost. Navíc bylo někdy obtížné i vybrat dostatečné množství stejně zbarvené vlny pro obě části deky, zejména pokud nebyla obarvena. Jsou známé muzeální exponáty, kde jedna polovina má odlišný odstín než druhá polovina se stejným vzorem (Mera 23).

U Navajských tkanin je užíván vyztužený okraj opletený provázkem. Tento okraj nelze zhotovit na ležatých hispánských stavech. Místo toho hispánští tkalci zdvojovali nebo ztrojovali vnější osnovu, což sloužilo ke stejnému účelu zesílení okrajů. U dek Rio Grande byla ponechána přebytečná délka osnovy na koncích tkaniny, což vytvořilo krátké třásně (Boyd 206, Mera 24). Indiánské deky třásně neměly.

V šedesátých letech 19. století postupně začala popularita dek Rio Grande klesat. Již od roku 1830 byly napodobovány některými tkalci v Novém Mexiku a v údolí Rio Grande mexické saltillské sarapes (Fisher 77). Tyto deky se vyznačují velkým složeným centrálním diamantovým vzorem. V letech 1880 až 1890 se staly populárními přikrývky vallero (Mera 28). Ty byly typické osmi a pěticípými hvězdami ve vzoru deky. Tyto deky byly brilantně obarveny a jsou popisovány jako okázalé. Nora Fisherová nazvala deky vallero "poslední ránou přírodnímu tkaní" (Fisher 124). Ve dvacáté m století poklesl pro hispánce význam přikrývek Rio Grande díky levnějším komerční přikrývkám. Tkaní pokračuje dodnes jen ve vesnici Chimayo v Novém Mexiku. Tyto výrobky jsou tkány pro trh 20. století , a odráží se v nich jen velmi málo z minulé historie. Dny dek Rio Grande uplynuly a jsou zapomenuty. Připomínají je jen muzejní exponáty a sběratelské kusy, skryté v temných depozitářích. Plyne jiná éra.

 

Autor: Dick Myers (Muzzleloader July/August 1995)

(přeložil Pavel "Peggy" Grund pro Trappers´ Corral)

 

Použitá literatura:

Boyd E. Popular Arts of Spanish New Mexico. Santa Fe: Museum of New Mexico Press,1974.

Fisher, Nora ed. Spanish Textile Tradition of New Mexico and Colorado. Santa Fe: Museum of New Mexico Press,1979.

Garrard, Lewis. Wah-to-yah and the Taos Trail. Norman: University of Oklahoma Press,1979.

Gregg, Josiah. Commerce of the Prairies. New York: Lippincott,1962-67

Mclntyre, Kellen. Rio Grande Blankets: Late Nineteenth Century Textiles in Transition. Albuquerque, NM: Adobe Galtery,1992.

Mera, H. P. Spanish-American Blanketry. Santa Fe: School of American Research Press,1987.

Weigle, Marta, ed. Hispanic Arts and Ethnohistory in the Southwest. Santa Fe: Ancient City Press,1983.

Kategorie: