Livinghistory a historický šerm.

Souhlasím s názory Petra Floriánka na „Několik zamyšlení nad přístupem k živé historii“. Sám sice patřím mezi historické šermíře, ale na rozdíl od většiny kolegů je pro mě velmi důležitá funkčnost bojových postupů a věrohodnost použitých zbraní a kostýmů. Mohu to přirovnat například k tomu když se někdo v rámci „livinghistory“ snaží vytvořit co nejvěrnější dílnu dobového řemeslníka, například litce, já chci ztvárňovat dobového vojáka (například žoldnéře, či bojara). Myslím že jsou tři složky „livinghistory“ a „historického šermu“
 

1. Hmotná kultura a sociální členění - tedy co nejvěrnější zpracování oděvů, nástrojů, dílen, stanů, budov, atd., včetně odpovídajícího sociálního a tím i materiálního zařazení jednotlivých „účinkujících“.

2. Dobovost a funkčnost - předváděných, nebo experimentovaných řemeslných, uměleckých i bojových postupů. Tím se historický šerm stává z pohledu „livinghistory“ jen jedním z jeho oborů. A to ještě pouze v případě že je na tuto symbiózu s „livinghistory“ zaměřen. Není možné do „livinghistory“ zahrnout velkou část šermířské veřejnosti jejíž cíle jsou odlišné, například: scénický šerm při absenci dobovosti kostýmů a bojových postupů, sportovní šerm, „český bitevní šerm“, fantazi šerm, tedy každý ztvárňovaný způsob boje který si neklade za cíl být dobový.

Nicméně například nově se rozvíjející sportovní šerm plastovými středověkými zbraněmi (HAŠ) může posloužit k bezpečnému ověřování dobových postupů a cele věci výrazně pomoci. Pro historické šermíře by funkčnost bojových postupů s replikami dobových zbraní měla být tím nejdůležitějším. Zrovna tak jako je pro historického řemeslníka důležitá dobovost jeho řemesla.

Myslím že není špatné dělat šerm jinak než přísně dobově, například v rámci nějakého uměleckého projektu, jehož „umělecký záměr“ je jiný než přísně dobový. V tom případě by se ovšem tento šerm, nebo divadlo neměl označovat za historický a již vůbec ne za „livinghistory“! Každopádně by však důvodem k vynechání dobovosti měli být již výše zmíněné jiné „umělecké záměry“ a ne lenost a polovičatost.

3. Divadelní ztvárnění - Ano i předvádění starých způsobů života je pouze hrou – nebo divadelním ztvárněním a zavazuje každého člověka který ztvárňuje jakoukoli postavu, ve chvíli kdy je vystaven oku diváka, dodržovat zákonitosti divadla.

Divadelní ztvárnění je vlastně jen podpůrnou složkou „livinghistory“ ovšem důležitou do té míry do jaké může celé snažení, předvést určitou věc divákovi, podpořit, nebo naopak pokazit.
To samé platí o divadelním ztvárnění boje, tedy i šermu. Samozřejmě nesmíme zaměňovat výraz divadlo a činohra. Klasické činoherní pojetí je pro nás často nevhodné a je potřeba hledat jiné postupy. Například při velmi věrném ztvárňování bojových scén působí přechod do klasické divadelní mluvy jako schod v charakteru postavy. Neboť najednou přejdeme z velmi reálně působící situace do divadelní zkratky. To však neznamená že bychom že bychom divadelní postupy měli zcela opustit, jen je třeba použít ty nejvhodnější.

Ještě bych chtěl vyzdvihnout část článku Petra Floriánka nazvanou „reprezentativnost“, je v ní velmi dobře popsán jev který je mezi „historickými šermíři“ velmi častý a to naprosté nepochopené reprezentativnosti, tedy procentuálního zastoupení, určitých typů kostýmů a doplňků v určitém období a místě.

Na závěr:
Možná by bylo dobré pro většinu šermířstva přestat používat název historický šerm, nebo naopak pro šerm opravdu historický najít název nový. Toto jsou mé soukromé úvahy

Stanislav Dupač
Berounští měšťané – Bürgerschaft von Beraun

 

Kategorie: