Prameny pro rekonstrukci středověkého okrouhlého stanu

1. Cíl projektu:

 

Zajistit prameny pro vybudování repliky ranně středověkého šlechtického stanu okrouhlého typu.

2. Zdroje:

Byly použity rozmanité prameny zejména ikonografického charakteru. Rovněž byly použity poznatky z již provedených rekonstrukcí. Všechny použité prameny jsou dostupné na Internetu.

3. Poznatky:

 

3.1 Ikonografické a písemné doklady
Zmínky o stanování se vyskytují v písemných pramenech nepřetržitě od starověku po celý středověk. Pravděpodobně jeden z nejstarších dokladů je Starý zákon (Gn 4,20 a dále).

 

 

Nejstarší nalezený středověký ikonografický pramen je Utrechský žaltář z 9. stol. Na ilustraci je v pravém dolním rohu vyobrazen klasický dvou-apsidový Anglo-Saský stan s vnitřní hrazdovou konstrukcí (Obr 1). Podobné stany se nachází i v Eadwinově žaltáři

Obrázek 1 podle http://www.ask-vikingekampgruppe.dk/english12.html.

Z roku 1190-1197 pochází kronika Petra z Ebulo, která dokládá existenci vnitřní středové tyče (scéna obléhaní Neapole). Střechy těchto stanů jsou oddělené od stěn a mají zvonovitý nebo deštníkový tvar, který dovoluje usuzovat na nějaký druh vnitřní konstrukce (Obr 2.).

Obrázek 2 podle http://www.geocities.com/historyoftents/index.html

Z pozdního dvanáctého, nebo začátku třináctého století pochází Kronika Jana Scylity (John Scylitzes Chronicle). Zde je zobrazených několik stanů (Obr 3.) zvonovitého tvaru se středovou tyčí. Stany mají buď jehlanovou nebo deštníkovou střechu. Ze stejného (?) zdroje pochází i další vyobrazení maurských okrouhlých stanů. Jedná se opět o okrouhlé stany s jehlanovou nebo mírně prověšenou střechou a se třemi skupinami lan, napojenými na stan v jediném bodě (obr 4).

Obrázek 3 Typ B1, kronika Jana Scylity podle http://www.currentmiddleages.org/tents/JohnScylitze.htm

Obrázek 4 Typ A1, kronika Jana Scylity podle http://www.solnet.it/Ipiam_me/Pagine/storia/cronica%20matriensis.htm

3.2 Dochované okrouhlé stany
Do naší doby sedochovaly dva okrouhlé stany ze 16-17 stol.

První se nachází ve Vojenském muzeu v Madridu. Jedná se o královský polní stan z roku 1517, přesně okrouhlého tvaru s mírně prověšenou střechou a složitou vnitřní konstrukcí bez kotvících lan (obr 5).

Druhý z nich je uložen v Historickém museu v Baselu, Švédsko. Jde o stan nejpozději z roku 1655. Ačkoli je v muzeu postaven s vnitřní konstrukcí, původně se jedná o stan pouze s jedinou středovou tyčí a souborem kotevních lan připevněných ve třech bodech mezi střechou a stěnou. Další dvojice kotvících lan vychází z vrcholu. Stěna je přišitá ke střeše, která je mírně prověšená. Jedná se o nejlépe dokumentovanou konstrukci s jedinou středovou tyčí (obr 6.)

 

Obrázek 5 Typ A2, Vojenské muzeum Madrid, podle http://www.psi.edu/coronado/campsite.html

Obrázek 6 Typ A1, Historické museum Basel, podle http://www.greydragon.org/pavilions/basel.html

3.3. Poznámka k vývoji okrouhlého stanu ve středověku

Obrázek 7 Ilustrace neznámého původu 14. stol. Stany typ A2 (vpravo dole), B2 (uprostřed) a C2 (vlevo). Podle http://www.greydragon.org/library/tentpics/

 

 

Z předcházejícího jasně vyplývá, že okrouhlý stan neprodělal od ranného středověku až po renesanci žádný zásadní vývoj, co se konstrukcí a tvarů týče. Vývoj se týkal zejména výzdoby a materiálů látek použitých při stavbě stanu. Okrouhlé stany několika v zásadě stejných typů lze nalézt v průběhu celého středověku, ale i později a lze se proto pokusit o základní typologické roztřídění bez ohledu na přesná období jejich vzniku.

 

3.4 Typologie středověkých okrouhlých stanů
Středověké okrouhlé stany na iluminacích je možno roztřídit podle několika hlavních kriterií do několika základních typů. Všechny konstrukce předpoklá-dají existenci středové svislé tyče. Stany jsou vždy přesně okrouhlé, příklady mnohoúhlých stanů nebyly nalezeny. 3.4.1 Podle tvaru střechy

 

 

Typ A: S jehlanovitou nebo jen mírně prověšenou střechou

Jehlanovitá střecha předpokládá buď značný radiální tah a tedy použití kotevních lan (obr 4.), nebo existenci nějakého druhu vnitřní konstrukce (paprskovitá, obručová zavěšená, hraz-dová).

 

Obrázek 8 Typ B1, z fresky v Guidoriccio da Fogliano (1328) podle http://www.kfki.hu/~arthp/art/s/simone/5foglian/foglian5.jpg

 

 

Typ B: S prověšenou střechou

Tento typ v podstatě vylučuje konstrukci držící tvar střechy. Jiný druh konstrukce (zpevňující např. přechod mezi střechou a stěnou) nelze vyloučit.

Typ C: S vypouklou, deštníkovitou nebo sférickou střechou.

Poslední typ naopak předpokládá existenci konstrukce podepírající střechu, aby udržela svůj tvar. Je možné, že se tato konstrukce realizuje pomocí pružných prutů které jsou nějakým způsobem pospojovány.

3.4.2 Podle typu ukotvení stanu

 

Obrázek 9 Typ A2, neidentifiko-vaný rukopis ze 14. stol. Nationalbibliothek, Paris, podle http://www.greydragon.org/library/tentpics/

 

 

Typ 1: Ukotvení lany

Tyto stany mají kromě středové tyče ještě několik skupin lan, které je drží ve vzpřímené poloze. Obvyklé je kotvení lany vycházejícími z vrcholku, přechodu mezi střechou a stěnou a lany (nebo oky) vespod stěny (Obr 8). Lana bývají připojena na jednom nebo více (dvou až šesti) místech tak, aby co nejvíce udržovala kruhový tvar (Obr 8, připojení lan na třech bodech). U těchto stanů (patří mezi ně i dochovaný stan z Baselu) lze o přítomnosti jakékoli složité vnitřní konstrukci úspěšně pochybovat.

Typ 2: Ukotvení kolíky

Tento typ charakterizuje absence jakéhokoli vnějšího ukotvení provazy. Stan je držen ve vzpřímené poloze nějakým druhem vnitřní konstrukce a zakolíkováním paty stanu.

 

Obrázek 10 Snímání stěny u stanu typu A1, neznámý kodex

 

 

Typ 3: Ukotvení středovou tyčí

Poněkud záhadný typ. Nalezen pouze v kronice Petra z Ebulo (Obr 2). Stan stojí pouze na středové tyči, bez lan i kolíků, což předpokládá ukotvení tyče do země. Tyto stany potom nepotřebují ukotvení stěn kolíky. Je možná spekulace, že autor kodexu nezakreslil kotvící lana a ve skutečnosti se jedná o typ C1, ale vzhledem k tomu že na stejné stránce kodexu se vyskytují i stany se zakreslenými kotevními lany (Obr 12), tuto spekulaci nepovažuji za správnou.

 

Obrázek 11 Typ „hák na oko“. Píseň o Rolandovi, ranné 13.stol. Britská Knihovna, podle http://www.currentmiddleages.org/tents/cone.htm

 

 

3.4.3 Podle konstrukce střechy
Typy 1 a (pravděpodobně) 3 se vyskytují pravděpodobně ve dvou variantách. Jedná se buď o konstrukci s oddělitelnou střechou, nebo o konstrukci se střechou napevno přišitou ke stěně. Odnímatelná střecha je výhodná zejména při přepravě a balení stanu.

3.5 Zakolíkování
V dostupných pramenech se vyskytují dva typy zakolíkování stanu. Nebyl nalezen doklad o zařízení, umožňujícím měnit délku lan, všechna lana měla tudíž fixní délku, což mohlo stavbu poněkud ztížit.

Typ „hák na oko“: Použito k přikolíkování stěny jehlanovitého stanu k zemi. Na pravděpodobně železné kované háky se navléká oko přišité ke stanu (Obr 11).

Typ „oko na hák“: V kronice Petra z Ebulo se vyskytuje jiný typ přikolíkování. Kolíky s okem jsou provléknuty háky, které jsou připevněny na koncích lan.

 

Obrázek 12 Přikolíkování stanu typ C1 „oko na hák“, kronika Petra de Ebulo

 

 

3.6 Vrchol stanu

 

Obrázek 13 Vrcholová čepička z roku 1661, Historické museum Basel, podle http://www.greydragon.org/pavilions/basel.html

 

 

Podle pramenů bývají vrcholky stanů buďto volné (Obr 2, 12), nebo častěji osazené ozdobným zakončením středové tyče, nejčastěji koulí (Obr 3-5 a 7-11). Stan z Baselu patří k typům s „čepičkou“ (Obr 13). Vrcholová ozdoba pravděpodobně chránila před stékáním vody po středové tyči a poskytovala upevnění pro vrcholová větrná lana (u typu 1).

3.7 Postup stavby
Stav pramenů dovoluje zrekonstruovat pravděpo-dobný postup stavby stanu typu 1. Ke stavbě jsou zapotřebí alespoň dva lidé. Nejprve se do rozloženého stanu umístí středová tyč. Na její vrcholek se připevní větrná (horní) lana. Poté se tyč zvedne do svislé polohy a stan se přikolíkuje (Obr 11, 14).

3.8 Několik slov k vnitřní konstrukci
Dostupné jsou dva prameny, které dovolují usuzovat na povahu vnitřní konstrukce ve stanech typu A1 (Obr 14, 15). Na Obr 14, bouraný stan nedrží svůj tvar a vzhledem k tomu, že se v celém obrazu (uvádím pouze výřez) nevyskytují žádné další tyče, kromě dlouhých středových lze usuzovat, že stan je postaven na jediné středové tyči, stejně jako stan z Baselu. Naproti tomu na Obr 15 bouraný stan drží svůj tvar a tedy lze usoudit na přítomnost vnitřní konstrukce. Povaha a existence takové vnitřní konstrukce u středověkých stanů tedy zůstává předmětem další diskuse.

Obrázek 14 Bourání stanu typu A1, neznámý kodex

Autor: David „Bídák“ Biedermann