Pár úvah nad tím kterak rekonstruovat historické bitvy I.

 

Hned v úvodu podotýkám, že to co tu budete číst jsou mé osobní názory, podložené postřehy z mnohaleté praxe pořádání rekonstrukcí historických bitev, psaní bitevních scénářů a jejich režie. Jde jednak o postřehy z pohledu historie a pak o postřehy čistě praktického rázu, které vám možná mohou usnadnit práci při rekonstrukci vaší historické bitvy. Ponechám úmyslně stranou jinak samozřejmě relevantní snahy o ztvárnění pohádkových motivů nebo fantasy a soustředím se vysloveně na rekonstrukce historických bitev.

Celý ten článěk bude poměrně dost dlouhý, proto jsem se jej rozhodl rozdělit na tři části - v první bych se věnoval námětu, příběhu, scénáři, zasazení příběhu do určitého období, místa apod. V druhém bych se rád věnoval praktickým postřehům z pořádání akcí - rád bych utrousil pár, jak doufám zajímavých zkušeností, které jsem postupně nasbíral z vlastního pozorování a postřehů či rad jiných lidí. A v posledním bych se rád věnoval vysloveně technické stránce pořádání akcí ve smyslu zajištění, technické podpory, bezpečnosti apod. Soudím, že mezi vámi jsou i zkušení pořadatelé, kteří se nad většinou mých postřehů nebo rad shovívavě pousmějí, ale věřím že i jim by některé z nich mohly přinést přinejmenším nový pohled na staré věci. Těm kteří teprve uvažují o uspořádání nějaké akce snad tento článek přijde vhod.

 

Výběr období:

Pro výběr období má asi většina z vás své vlastní pohnutky, takže to nebudu příliš rozpitvávat, jen bych se velmi přimlouval jednou pro vždy zapomenout na bohorovnou toleranci období, kdy několik staletí nehraje roli. Samozřejmě, že některé součásti výstroje a výzbroje mohly přežít i několik generací, ovšem často doznaly průběžných změn (zkracování kroužkových zbrojí aj.). Věci mají fyzickou a morální životnost - u zbraní a zbrojí to není jinak. I uctívané a opečovávané relikvie ohlodával zub času o prostém vybavení ani nemluvě. A samozřejmě zastaralé součásti výzbroje nahradily nové, odpovídající modernímu pojetí šermu i taktiky boje. Proto prosím zapomeňte jednou pro vždy na pradědečkovu přilbu a prastrýcův meč nebo jiné výmluvy, kterými zohledňujete fakt, že vaši pozvaní kamarádi nejsou sto se vybavit i na jiná období a vám je hloupé je odmítnout nebo je tam chcete. Pokud máte obavy, že se vaší akce zúčastní málo lidí, volte takové období, které dělá nejvíc lidí, ale neřešte to tak hloupě, že rozpřáhnete svou toleranci třeba od 12. do 15. století. Nechci vás v tomto článku nutně nabádat k tomu, aby jste pořádali akce ve stylu Living history, toho jsem opravdu dalek i když vás od toho odrazovat pochopitelně nebudu. Jen se zamyslete i nad určitou originalitou - bitvy typu "všegotika" jsou si velmi velmi podobné - rozsahem, vizuální stránkou i lidmi. Pokud nemáte větší ambice než přidat další, váš problém, ale nebude ani originální ani historická a já bych se tu přece jen spíše zabýval pokusy o ztvárnění historických bitev. A zcela záměrně říkám pokusy, neboť to je to co děláme - pokoušíme se, někdy lépe a někdy hůř, ale snaha by se z toho vytrácet neměla.
Jinak se vám na place skutečně začnou potkávat natolik absurdní anachronické podivuhodnosti typu normanský rytíř a gotický dělostřelec, že si toho dozajista všimne i trochu znalý divák a ke cti vám to rozhodně nepřipíše. Vlastně totéž by se pak dalo říct i o taktice, která byla pro každé období příznačná. Proto je absurdní nutit bojovníky s určitou výzbrojí a výstrojí podřizovat se taktice a členění postaveném na výstroji, výzbroji a válečném umění jiného období. Tomu všemu se ale automaticky vyhnete ve chvíli, kdy to přestanete přehánět s rozpětím tolerance období vaší akce.

Místo děje:

Tady se zdržím jen krátce - toto téma souvisí s předchozím. Je samozřejmě výhradně na vás zda děj své bitvy situujete do Čech nebo někam úplně jinám. Je ale potřeba si uvědomit, že vybavení lidí, kteří vám na akci přijedou a ztvární váš příběh musí odpovídat nejen dobově ale i geograficky. Tomu odpovídá výstroj, výzbroj, oděv, ale třeba i použité erby, korouhve apod. Zkuste tedy nejdřív zauvažovat zda vůbec máte dost lidí s odpovídajícím vybavením. Zkuste pohlížet třeba právě na zmíněné korouhve, praporce nebo erby na varkočích a štítech bojovníků (přinejmenším těch hlavních a předních) jako na důležitý orientační, taktický ale i symbolický prvek své doby a ne jen jako na barevnou vlající kulisu lahodící oku diváka. Většina praporců s tím asi problém nemá, ale jsou i takové které jsou velmi známé a charakteristické - vypadá hloupě, když nad Krutským polem vlaje korouhev anglického krále nebo Oriflame.

Námět:

Tohle bude pro mnohé z vás dost zapeklitý problém. Námět musí být jednak divácky atraktivní, jednak pestrý, aby nenudil a zároveň nesmí být příliš komplikovaný, protože neděláte film! Máte k dispozici jen omezené výrazové prostředky a jen omezený čas a prostor. Tím vás nechci odrazovat od složitějších scénářů a hereckých projevů, ale myslete na to že je to pořád hlavně bitva s příběhem, nikoli příběh s bitvou. Jinak začnete produkovat sice zajímavé, komplikované, ale v praxi nesecvičitelné scénáře, které budou buď vyžadovat několikadenní nácviky a nebo se v nich budou lidé (diváci i účinkující) beznadějně ztrácet.

Námět musí odpovídat zvolenému období. V zásadě lze při volbě námětu a psaní scénáře vycházet buď ze skutečných historických událostí a pokoušet se o jejich ztvárnění. Sem spadají rekonstrukce skutečných historických bitev, šarvátek, obléhání aj. Výhodou takového přístupu je, že veškeré podklady k nastudování jsou v zásadě dané a vy se jen pokoušíte s prostředky, které máte k dispozici co nejvěrněji napodobit onu událost. U známých bitev i divák ví oč běží a zná zpravidla alespoň hlavní postavy příběhu. Nevýhodou je, že takový přístup vám poměrně dost svazuje ruce - musíte se řídit doloženými prameny a nemáte moc možností kam uhnout a čím diváka překvapit. Jakákoli odchylka od doložených podkladů tak zavání spekulací a hrozí určitým průšvihem (to je něco s čím si třeba filmaři nelámou hlavu). Také často musíte bez uzardění předstírat něco, co ve skutečnosti nejste schopni věrně realizovat proto, že vám chybí stovky těžkooděných jezdců a celé obléhající vojsko představuje oddíl o síle 200-300 lidí (ani s tím si filmaři nemusí lámat hlavu).

Pak je tu samozřejmě možnost, že si příběh zcela vymyslíte. Potom vám ruce nesvazuje žádná skutečná doložená událost a máte poměrně dost prostoru k seberealizaci a překvapení. Přesto ale nemáte ruce volné docela - musíte zároveň počítat s místem a obdobím, do kterého jste se svůj příběh rozhodli zasadit. Každá doba má svá specifika, která je nutné respektovat. Nejinak je tomu s vojenstvím, ať už jde o zamýšlenou taktiku, kterou chcete divákům na place předvést, tak třeba i s námětem samotného příběhu. Příběh i když je smyšlený by měl respektovat reálie dané doby a místa. Tak kupříkladu bude nesmyslné předvádět lokální válku dvou šlechtických rodů (sousedské zášti) a zasadit jej místo do gotiky, kam by patřil, do raného středověku, kam s ohledem na stav tehdejší společnosti, rozsah kolonizace, vývoj rané šlechty i pozemkové držby prostě ještě nepatří (třeba tuto chybu jsme ve svých počátcích také udělali). Pokud chcete ztvárnit boj uvnitř státu, je dobré volit taková období, kdy k podobným událostem docházelo - za časté nepřítomnosti panovníka, za vlády slabého panovníka apod. Výhodou takového přístupu je, že vám jen málo svazuje ruce při psaní samotného příběhu, nevýhodou je, že je poměrně těžké vymyslet příběh a vhodně jej zasadit bez opravdu detailních znalostí historie.

Poslední možnost, ke které se většinou uchylujeme třeba my, je pak kombinovat různou měrou oba předchozí přístupy. To v praxi obvykle znamená, že si vezmeme nějaké období a na pozadí skutečných událostí postavíme náš více nebo méně smyšlený, ale dobovými událostmi inspirovaný příběh. Tak například z doložené válečné výpravy o které víme, že při postupu obléhala a dobývala opěvněná sídla si vyčleníme menší smyšlený oddíl a necháme jej pod nějakou takticko-strategickou záminkou obléhat jedno takové sídlo. To nám poskytne ústřední námět, zasazený do jinak skutečné historické události, který dále rozvedeme v košatější příběh dle chuti a možností. Výhodou tohoto přístupu je, že reálie a hlavní pozadí události jsou zpravidla obecně známé a i divák si je často dokáže zasadit do souvislostí. Výhodou je i fakt, že přesto že se dotýkáme skutečných události nedotýkáme se přímo konkrétních historických postav nebo faktů (a to ani v dobrém ani ve špatném slova smyslu) a máme možnost do jisté míry manipulovat s událostmi, neztrácíme výhodu překvapení a diváku neznámého děje. Nevýhodou je že i takové zasazení nám poněkud svazuje ruce a musíme respektovat dobové a místní poměry a reálie.

Na hradbách a v poli:

Tady bych se rád pozastavil u věci, na kterou už jsem upozornil výše. Často se pokoušíme v rámci ztvárnění nějaké historické události simulovat něco co se nám díky našim velmi omezeným prostředkům nemůže podařit věrně napodobit. Malé oddíly předstírají, že jsou nezměrnou královskou armádou, opěšalí těžkooděnci se tváří jako těžká jízda, kokosů nemaje apod. K tomu se můžeme postavit dvojím způsobem - buď to budeme ignorovat a před divákem předstírat, že se nic neděje a doufat, že mu to buď nedojde, nebo že to pochopí a podvědomě omluví. A nebo to řešit modifikací scénáře. To je ovšem příklad druhého nebo třetího přístupu k námětu z předchozí kapitoly. Pokud se pokoušíte skutečně věrně ztvárnit doloženou historickou událost asi se určitému předstírání prostě nevyhnete. Někdy máte alespoň možnost vybrat si takovou událost, které se účastnil jen menší oddíl aj. Někdy ale tuto možnost prostě nemáte - např. při rekonstrukci obléhání města v rámci výročí či městských slavností. Pak se nedá nic dělat. Pokud ovšem tuhle možnost máte, využijte jí.

Vděčnější co do námětu jsou zpravidla akce pořádané jako obléhání - tvrzí, městských hradeb, hradů, hradišť, valů apod. To jsou akce, kterých se na daném úseku hradby skutečně mohl účastnit jen početně omezený oddíl z celého obléhajícího vojska (které sice nemáte, ale které nemusí být vidět). Zároveň jsou to akce, kterých se i těžkooděnci v dobách kdy bojištím vévodila těžká jízda, účastnili opěšalí. Já vím, že donutit těžkooděnce šplhat po vratkém žebříku je často nemožné (a chápu proč se jim tam nechce) ale realita je taková, že tito muži byli elitními válečníky, pokud někdo měl šanci vylézt po žebříku nahoru živý a bojeschopný, vpadnout na ochoz a udržet se tam dokud nevylezou další, byli to díky své kvalitní těžké výstroji, výzbroji a výcviku právě oni. Vize, že tito muži seděli dole pod hradbami na koni zatímco lehkooděnci bojovali o hradby je nesmyslem hodným počítačových her. Výhodou tohoto přístupu tedy je, že nepotřebujete jízdu a pokud nějaké koně seženete, stačí vám bohatě pro posly, vojevůdce, vyjednávání apod. Tedy nepotřebujete koně cvičené pro boj ani je nijak nebudete ohrožovat (i když je třeba to s koni nacvičit). Nevýhodou je, že musíte věnovat nemalé prostředky a práci na výstavbu kulis (ne všude je možné použít skutečné nebo stálé opevnění). Neskutečně trapně působí nízké krajinkové hradbičky, přes které šermíři bez žebříku šmrdlají meči, nedělejte to! Pokud nejste schopni vybudovat alespoň trochu důstojné opevnění představující imitaci kamené nebo aspoň dřevěné hradby, na kterém se dá simulovat steč, raději na to úplně rezignujte a zkuste se zaměřit na nějaké lehčí polní opevnění typu valů, náspů, ježků, vozů, polských plotů apod. Pokud to situace a podmínky dovolí, zkuste maximálně využívat možností, které vám nabízí terén - potoky, strouhy, koryta to všechno by využili naši předkové, využijte to také. Bohužel musíte brát v potaz také divadelní stránku věci - kde budou umístěni diváci (aby viděli a nebyli ohrožováni např. šípy, šipkami z kuší, výšlehy a zbytky ucpávek z palných zbraní aj.), kde ozvučení (tak aby se zvuk neztrácel nebo netloukl a nedělal echa), odkud bude kdo nastupovat a kam bude kdo odcházet aj.

V případě, že jste se rozhodli dělat bitvu polní, záleží velmi na období. Jsou období kde jízda nebyla až tak důležitá nebo kde se přinejmenším ztvárnění polní bitvy bez jízdy dá akceptovat bez většího skřípění zubů i když zase záleží na konkrétní situaci - Antika, raný středověk, renesance, baroko ...ale koneckonců i v gotice bylo dost bitev vybojováno pěšky. Znovu opakuji - záleží na konkrétní situaci, konkrétní bitvě. Tak třeba anglický král Harold Godwison měl roku 1066 u Hastingsu pěší či opěšalé vojsko, jeho protivník Vilém Dobyvatel ovšem disponoval kromě pěšáků dost početnou jízdou, bez které tuhle bitvu prostě pořádně neuděláte i když se jedná o stejné období a stejnou událost. Pokud máte tu smůlu, že jste si zvolili období, pro které je těžkooděná jízda v poli typická, buď se můžete tvářit, že vaši pěšky pochodující těžkooděnci jsou jízda (ostatně mnozí pořadatelé s nimi tak co do taktiky i zachází) a rozdat jim po dvou půlkách kokosových ořechů a nebo se s tím vypořádat jinak.

Zkusím na závěr uvést příklad, jak by se dala řešit absence jízdy dejme tomu ve vrcholné gotice. Je to jen obecný příklad, jistě přijdete na jiná a určitě i elegantnější řešení a to i pro jiná období, ale to rád přenechám vám:

Někde uprostřed pole vyhloubíte příkop nebo využijete již existující terénní překážky. Zbudujete ježky, polské ploty, několik pásem opevnění a necháte do toho napochodovat armádu. Vypravěč v ozvučení vysvětlí, že po několikadenních deštích se váš vojevůdce se svou slabší armádou rozhodl přestat ustupovat a čelit protivníku opěšalý v pro něj a jeho mnohem početnější jízdu nevhodném terénu. A aby jej trochu potěšil zbudoval v tomto rozmáčeném terénu ještě nějaké to provizorní opevnění. Načež dorazí průzkum protivníka. Kdyby nikde jinde, tak tady by se vám pár koní hodilo. Jezdci se projedou po poli, zjistí že tady by jízda neuspěla a vrátí se. Je možné je zahnat klidně i palbou z ručních zbraní nebo děl. Raději palné ať neplašíte koně šípy, ale i tak musí být na střelbu zvyklí. Vypravěč nato oznámí, že průzkumný oddíl sdělil co viděl a útok jízdou v daném terénu, na předem připravené opevnění důrazně nedoporučuje. Velitel zavelí armádě (která na place není) sesednout a vyrazit pěšky. Dál už asi nemá smysl psát - co s načatým odpolednem si jistě doplníte sami podle libosti. Toto je příklad jak udělat polní bitvu bez jízdy i v době kdy by tam jinak být měla, ale jak říkám - podobných věcí vás dozajista napadne spousta, jen chtít.

 

Autor: wothan

Kategorie