Řemesla

Tento článek jak už název napovídá volně navazuje na můj předchozí popis potahování štítu surovou kůží (pergamenem) a jeho podtitulem by klidně mohlo být "kudy cesta nevede". Jeho cílem je shrnout pár dalších postřehů a poznatků, které jsem během další práce s kůží a štítem získal a jak už naznačuje podtitul, pomoci vám vyvarovat se chyb, které jsem udělal já. Postupně se v malých kapitolách budeme věnovat potahování mandlového a kulatého štítu a v dalším samostatném článku barvení. V tomto díle navazuji na předchozí postupy a zkušenosti, takže pro popis materiálu a nástrojů se podívejte na předcházející článek.

Již za ranného středověku si vesničan, který nechtěl chodit po trní bosky a neměl čas a prostředky na ušití pořádných bot, vyráběl jednoduché krpce. Jelikož se jedná o obuv navýsost jednoduchou, levnou, na výrobu nenáročnou, přetrvaly až do novověku, kde se s nimi můžeme shledat na folklórních vyobrazeních zbojníků a jiných veselých postav.

Principem krpců je obalení nohy kůží, kterou po obvodu stáhneme řemínkem. Pro zajištění lepšího komfortu děláme malý šev na patě.

Výroba páru krpců trvá cca dvě hodiny. Připravte si následující materiál:

Po celý raný středověk převládal typ obuvi, který byl šit z rubové strany a po dokončení převrácen - proto převracená bota (v angličtině turned shoe). Tyto boty jsou výrobně velmi jednoduché, je na nich minimum švů a dobře sedí na noze.
Jednotlivých vzorů těchto bot je nepřeberné množství. Většina jich je k noze jištěna vázáním, jsou ale i typy na knoflíky. Zapínání na přezky je dokázáno až u bot vrcholného středověku, proto jej nedoporučujeme.
                                                                    

Jako textilní techniku ji využívali západní Slované, v Evropě prokazatelně existovala v Polsku, u nás na východní Moravě, dle archeologických vykopávek z 8.-10. století v Mikulčicích a na Slovensku.
Pletli se návleky na zápěstí (na Slovensku nazývané zapiastky - odtud zapjastková technika), rukavice, čepice, měkká a teplá obuv (po upletení se místo podrážky podšilo několika vrstvami sukna).

V tomto článku se pokusím o soupis informací probraných v diskuzním fóru (Raný středověk/Štíty) a popis výrobního postupu při potahování korpusu mandlového štítu surovou kůží na základě mých osobních zkušeností a informací získaných v rámci této debaty. Článek se nezabývá výrobou samotného korpusu, který jsem získal už hotový, ani se nepokouší o rekonstrukci výrobního postupu prostřednictvím dobových technologií a nástrojů.

Úvod
Vznik tohoto článku byl motivován mou snahou přispět svými zkušenostmi ke snaze těch nemnoha lidí, kteří se zabývají rekonstrukcemi licích technik v české LH komunitě. Sám se litím zabývám několik let a během svého snažení jsem postupně udělal snad všechny chyby, které udělat lze. Doufám proto, že tento článek pomůže zkrátit cestu těm, kteří jdou stejným směrem jako já. V následujícím textu se velmi často budu zabývat nedobovými technikami.

Kostýmy nebo přesněji bychom asi měli říkat repliky historických oděvů, jsou jednou z nejviditělnějších součástí "living history" aktivit. Je příznačné, že se filosofie živé historie uplatňuje i na výrobě těchto oděvů.