V srpnu 2011 jsem se plavil na Snekkaru polské družiny podél celého polského pobřeží Baltu. Rád bych se tímto podělil o své poznatky z použití tohoto typu lodí.

Při psaní článku jsem se začal potýkat s názvy a terminologií. Určitě by bylo možné vše nazvat v češtině. Problém, je v tom, že české názvy jsou ve své podstatě k ničemu. Pokud danou problematiku začnete jakkoliv studovat, nebo se plavit, potřebujete jazyk daných přímořských států. Proto jsou názvy v  polské fonetice. Pro lepší orientaci v článku, je při prvním použití daného termínu připojen možný český ekvivalent. Dále je úplně dole tabulka s převodem názvů a termínů.

Originál tohoto článku se nachází na stránkách Regimentu Mortaigne . Jsem si ale jistý, že zde na stránky Living History zcela jistě patří, neboť jeho obsah přesahuje období třicetileté války (Anglické občanské války), a je obecně platný. Navíc vzhledem ke společenské zprofanovanosti zkratky či názvu "LH" poměrně dobře popisuje a na příkladech vysvětluje, co je vlastně obsahem našeho snažení.

Následující článek se svým tématem nebude zabývat popisem věcí minulých, ale naopak se obrací k současnosti. Prostřednictvím článku Juliana Tillburyho je zde prezentováno zamyšlení nad re-enactmentem, jako činností vedoucí k lepšímu poznáni historie. Článek je určen hlavně těm, pro které je re-enactment třicetileté války nedílnou součástí volného času a chtějí svůj koníček posouvat stále dopředu.

Mezi lamelovými zbrojemi objevujícími se v prostoru Evropy sporadicky od pozdní antiky zaujímá zvláštní místo lamelová zbroj z hromadného hrobu z Korsbetningenu na Girlandu. V několika hromadných hrobech zde byli pohřbení padlí z bitvy u Visby, která zde proběhla v roce 1361. Celý nález lamelové  zbroje (resp. několika zbrojí)  je zajímavý jak provedením, tak i nedostatkem srovnávacího materiálu v daném období a dané oblasti. Nejasně se rýsují obrysy dějů a procesů táhnoucích se z temnot raného středověku až do onoho léta roku 1361.

Vážení přátelé šermíři, členové vojenskohistorických spolků a klubů, řemeslníci časem ztracených řemesel a všichni ti, kteří se zabýváte historií nejenom válečnou. Máme možnost prezentovat svou práci a koníček sami mezi sebou i pro laickou veřejnost, která o nás ví velice málo.  Známe se jen mezi sebou a s řemesly odpovídající době, které se věnujeme a tak se pokusme společně zrealizovat myšlenku našeho prvního setkání se a předvést svou práci a celoživotní zájem spojený s historií. Přidejte se k nám a podpořte myšlenku Festivalu Living History 2013. Festival se bude konat na zámku v Brandýse nad Labem (15 km od Prahy směrem na severovýchod.)                                       

Datum konání festivalu: 2. 3. 2013

Pravidla účasti:

Dovoluji si asi hodně. Raný středověk, bašta LH extremistů, první období, které se u nás takto začalo dělat, je podle mě v úpadku. Dovolím si poznamenat, že to rád dokážu.

Kroužkové zbroje jsou velmi starým druhem ochranného odění, které se v Evropě používalo od starověku až na práh novověku, v některých asijských zemí až do 20. století. Na rozdíl od četných nálezů z doby předřímské a římské a velmi četným zbrojím dochovaným z vrcholného a pozdního středověku se z našeho období, z ranného středověku, dochovalo jen minimum nálezů a to většinou ve velmi špatném stavu. Proto i úroveň znalostí o raněstředověkých kroužkových zbrojích je v porovnání s jinými obdobími výrazně nižší. V souvislosti s diskuzí vedenou před vánoci na fóru LH jsem se rozhodl udělat malý přehled dochovaných zbrojí z ranného středověku s nutným přesahem do dob starších i mladších. Vzhledem k nedostatku času jsem projel hlavně zdroje z internetu a snažil jsem se o maximální stručnost. Sdělení je heslovité a detaily je možno dohledat v odkazech na prameny.

Junák, středisko Perun Litvínov ve spolupráci s Euroindiány Vás zvou na 8. INDIÁNSKOU VÝSTAVU

na které můžete mimo jiné vidět: - repliky oblečení, zbraní a každodenních potřeb

• modelově zpracovanou architekturu
• původních obyvatel Sev. Ameriky
• ukázky prací které byly součástí indiánského života
• ukázky tanců a písní

Pro zájemce je zajištěn odborný výklad, kde se můžete dozvědět, jak žili původní obyvatelé Severní Ameriky dříve a jak žijí Indiáni v Čechách.

Výstava se bude konat v aule Scholy Humanitas Ukrajinská ulice v Litvínově ve dnech : 16.1. - 22.1.2012 Každý den od 8.00 do 18.00 hodin.
Jednotné vstupné: 20,- kč
 

Originál pozvánky je zde.

Fotografie z minulých ročníků:

Králík je dnes jedním z nejrozšířenějších chovných zvířat. Vyskytuje se jednak v přírodě jako divoký, tak i v chovech na maso, kožešinu nebo jeko domácí mazlíček. Nebylo tomu tak ale vždy. Přestože byl původně rozšířen po celé Evropě, doba ledová jej vytlačila na jih. Jeho útočištěm se stal především Pyrenejský poloostrov, kde jej chovali již ve starověku. Zpět do našich končin se vrátil díky člověku teprve před osmi sty lety.

V rámci výstavby skanzenu Curia Vitkov jsme dříve či později nutně museli narazit na problém s vytápěním obytných budov, popřípadě zařízení určených k přípravě jídla aj. Zde předkládám hrubý historický úvod do problematiky doplněný o naše vlastní pokusy s rekonstrukcí otopných zařízení pro objekty z 12-13.st.

Z raněstředověkých Čech a Kijevské  Rusi  pochází pochází velmi zajímavá skupina tří přileb, které byly nalezeny v první pol. 20. st. a jsou si natolik podobné, že se dá vyslovit doměnka o jejich společném původu z jedné dílny. Jejich konstrukce je značně archaická , navazující na pozdněřímské vzory a datace nejistá, provenience pravděpodobně franská.

Článek je překladem části článku Goran Bilogrivić TYPE K CAROLINGIAN SWORD Opusc. archaeol. 33, 125–182, 2009 [2010].

Článek je překladem článku vystaveného na stránkách Les Guerriers du Moyen-Age

Seminář historie odívání Trutnov 2010

Vážení přátelé historie,
Dovolujeme si vás pozvat na třetí setkání amatérských zájemců o dobové oděvy - Seminář historie odívání konaný na České lesnické akademii v Trutnově ve dnech 12 - 13. října 2010. (http://seminarhistorie.wz.cz/index.htm)

Náplní akce budou přednášky zaměřené na středověk a renesanci, dílna textilních technik a diskuzní okénko nad realizacemi oděvů. Pro podrobnější informace navštivte, prosím, stránku s programem (http://seminarhistorie.wz.cz/program.htm)

Pokud vás akce zaujala a máte zájem se jí zúčastnit, vyplňte, prosím, on-line přihlášku (http://seminarhistorie.wz.cz/prihlaska.htm)

S pozdravem

kolektiv pořadatelů

Narozdíl od prací krejčovských, nebylo kožešnické řemeslo domácí prací žen, ale dostalo se již během raného středověku do rukou odborníků - kožešníků. Technologické postupy a speciální kožešnické stehy se pravděpodobně vyvinuly již v této době. Vzhledem k nízké dochovalosti materiálu nemáme z daného období žádné doklady o typech používaných stehů, uvedené stehy tedy vycházejí z kožešnických stehů používaných v 19. a 20. století. Dá se ovšem předpokládat, že stejně jako krejčovské, se ani kožešnické stehy po staletí nijak neměnily.

Karolinské zbraně a zbroj v devátém století

Simon Coupland

Publikováno ve Viator: Medieval and Renaissance Studies v.21 (1990)

Přeloženo dle http://www.deremilitari.org/resources/articles/coupland.htm

Poznámka překladatele

Níže uvedená práce byla přeložena dvacet let po sepsání originálu. Vzhledem k rozšíření Internetu a s tím spojenou dostupností primárních pramenů všeho druhu, stejně jako některým pokusům o rekonstrukce je možné, že by dnes autor některá tvrzení upřesnil nebo přehodnotil (ne však nutně změnil).

Na franckém pohřebišti Krefeld Gellep byla v roce 1964 nalezena unikátní kompletně dochovaná lamelová zbroj v hrobě datovaném do doby kolem roku 540.

Překlad článku ze stránek Pskovského archeologického centra - http://pskovarheolog.ru/68.html. V angličtině byl článek vystaven Petrem Beatsonem zde - http://members.ozemail.com.au/~chrisandpeter/sarafan/sarafan.htm.

Výstava Muzea Jihovýchodní Moravy ve Zlíně a Muzea J.A. Komenského v Uherském Brodě provádí návštěvníka historií módy od 13. do 18. století, tedy od gotiky přes renesanci a baroko až k rokoku. K vidění jsou realizace nádherných oděvů panovníků a šlechticů, jaké se nosily na evropských dvorech a jak se je podařilo autorům vytvořit podle vyobrazení, písemných zmínek a dalších pramenů. Expozice je doplněna přehledem vývoje evropské módy i podrobnými popisy vystavených oděvů i historických textilních technik. Autory jsou amatérští badatelé v oblasti historie odívání – Martina a Martin Hřibovi, Hanka Polášková Wincorová, Vladimíra a Petr Vodovi.

Kožešina patří mezi nejstarší suroviny, které se naučil pravěký člověk využívat. Pravděpodobně velmi brzy byly vynalezeny první způsoby činění, kterými byly odstraněny hlavní nedostatky surových kůží, což je vysušování a tvrdnutí kůže v horku a její zahnívání v deštivém počasí.

Článek o původu, vývoji a souvislostech přileb typu „lebka“ v raném, vrcholném a pozdním středověku. Základem je článek věnující se průzkumu, konzervaci a restauraci vrcholně středověké kopulovité přilby nalezené v Niederrealtě ve Švýcarsku. Tento článek je volný překlad ruské verze článku Hugo Schneidera, "Des Helm von Niederrealta: Ein neuer mittelalterlicher Helmfund in der Schweiz," Waffen- and Kostumkunde (1967) 77 90.) vystavený na Tože Gorod - http://www.tgorod.ru/index.php?contentid=244 . Článek je doplněn dostupnou ikonografií těchto přileb a dochovanými exempláři.

Při pátrání po původu cervelierů mě zaujaly železné klobouky ze 13. a 14. st. a trošku jsem zapátral po jejich původu. Železné klobouky, někdy také zvané kapalíny, v jiných jazycích např. eisenhut, ironhat, war hat, kettle hat, chapel-de-fer, шапель, шапель де фер, jsou velmi početnou skupinou přileb. Vzhledem ke své jednoduchosti, účinnosti a relativně jednoduché výrobě byly od 13. st. velmi častou přilbou zejména pěších jednotek a staly se východiskem pro řadu přileb pozdního středověku a časného novověku. Jejich počátky jsou však zahaleny nejasnostmi a tímto článkem se pokouším vnést trochu světla do tohoto tématu.

Lamelová zbroj z doby stěhování národů z Kerče, Krym

Při pátrání po původu a historii lamelových zbrojí jsem narazil na článek o lamelové zbroji z Kerče. Je to starý nález  z Krymu, který je jako yety. Každý o něm mluví, ale nikdo ho neviděl. Řada článků se odkazuje na nález z Kerče, ale jediné, co jsem doposud viděl byl obrázek několika lamel publikovaných v Thordemanovi – viz obr. 1. Vzhledem k tom,u, že se jedná o veliký nález fragmentů lamelové zbroje srovnatelný s Niederstotzingenským nálezem, ke kterému má blízko i proveniencí, pátral jsem po definitivní zprávě z průzkumu zbytků zbroje.

Historie ožívá ve virtuálním prostredí

Jistě velká část z vás někdy snila o tom, jak by bylo úžasné setkat se s některou z významných osobností českých nebo světových dějin. Pánové jistě někdy chtěli spatřit líbeznou Madame de Pompadúr a dámy toužily po Napoleónovi nebo Ludvíku XIV. Bohužel bez stroje času nám není přáno.

Článek představuje projekt, jehož cílem je rozšířit znalosti o skutečné podobě dobového boje, zejména pak soubojového šermu. Tato oblast je opředena řadou mýtů, které přiživují nejen filmy, ale také řada skupin historického šermu. Ti, kteří chtějí namísto nepodložených spekulací vycházet z dochovaných faktů, mají nyní možnost studovat české překlady originálních německých rukopisů z 15. století. V nich tehdejší mistři šermu popisují své techniky.

Druhý díl článku pojednávajícím o kožešinách a kožešinových zvířatech, která u nás žila, nebo se k nám dovážela a zvířatech amerických.

Kožešiny jsou pravděpodobně nejstarším oděvem na světě, kožešnictví tedy patří mezi nejstarší řemesla. Po staletí se vyvíjelo, zdokonalovalo, pro některé kožešiny a pracovní postupy, vznikly čistě kožešnické názvy. Práce s kožešinou, jako technologické postupy, stehy, sesazování kožešin a podobně, se od středověku (mimo vynález kožešnického stroje v roce 1880) asi příliš nezměnila. Výjimku tvořily pouze velké podniky jako např. Kara Trutnov, v malých provozovnách zůstala většina práce ruční.

Úvodem

Podle jedné z definic se říká šupinové zbroji šupinová proto, protože se skládá ze šupin připojených k podkladu. Tím se liší od zbroje lamelové, která se skládá z dílků připojených k sobě navzájem. Tento článek je zaměřen právě na zbroj tvořenou dílky připevňovanými k podkladu, tedy zbroj šupinovou.

Šupinové zbroje se používaly od starověku až po novověk, přesto však zřejmě nikdy nedosáhly takové obliby jako jiné typy zbrojí, například kroužkové. Proč tomu tak bylo, nevíme zcela přesně; každopádně šupinová zbroj má své výhody i nevýhody.

Slovo úvodem: Díky Sidneyho neutuchajícímu nasazení vám dnes přinášíme kromě tohoto krátkého úvodu i první díl seriálu o žebrových přilbách. Pokusíme se přidávat další díly postupně jak čas dovolí. A nyní již slovo autorovo:

Jedná se o dobře definovanou skupinu velmi honosných přileb germánských velmožů 5.-7. st. našeho letopočtu s typickou konstrukcí a výzdobou (viz výše uvedený článek). Do dnešního dne se našlo kolem 40 přileb nebo jejich fragmentů po celé Evropě a v severní Africe.

V poslední době se stále častěji v nových medievistických publikacích setkáváme s poutními odznaky. Jedná se sice o malé, ale svou vypovídací schopností velice cenné artefakty. Přispívají k poznání kulturně-uměleckých představ, ideologicko-náboženských potřeb i cestovních možnostech a dostupnosti různých sociálních skupin středověku.

Pravý francouzský voják se svým oblečením vždy přizpůsobil prostředí, do kterého byl zrovna povolán, zvláště pokud oděv nevyhoval klimatickým podmínkám. My se zaměříme na období kdy velká část severoamerického kontinentu patřila Francii (pol. 17. stol. až pol. 18. stol.)

Vojáci povolaní do těchto vzdálených končin byli nuceni používat podobné oblečení jako osadníci. Toto oblečení stejně ale bylo ujednocováno.

Článek je volným překladem článku Armour of the vendel period, Greta Arwidson, publikovaným v Acta Archeologica, Vol. X, 1939, Kobenhaven.

V roce 1936 byla při průzkumu hrobu č. 8 datovaného do 7. st. na pohřebišti Valsgärde nalezena unikátní, relativně dobře zachovaná zbroj ve skandinávské oblasti zcela nového typu. Je tvořena svislými kovovými pláty spojenými navzájem pomocí kožených řemínků a prof. Ellis H. Minns pro ni zavedl název „stave armour“ (stave je v angličtině „dužina“, plaňka na výrobu sudů). Vzhledem k tomu, že nenacházím vhodný český ekvivalent, zůstanu u tohoto pojmenování.

Barvení mi přijde jako docela opomíjené řemeslo, bráno i v kontextu s prezentací lidových řemesel. Máme dost řezbářů, šperkařů, ševců či přadlen, ale barvíře jako takové téměř žádné. K barvení mě přivedla potřeba doplnit naši prezentaci na veřejnosti, nemám rád pozlátko, a proto jsem se snažil vše vytvořit co nejlépe a vytvořit co největší množství vzorů. 

Před časem jsme na fóru Livinghistory diskutovali jakým způsobem jsou zdobeny mutzenspitze z Beregova a nedošli jsme k jednoznačnému závěru. Nedávno jsem na adrese http://www.tarsolyosok.hu/eng/leleteink.htm narazil na maďarské stránky zabývající se tarsoly (dalo by se říci „tašvicemi“, užívají taky pojem sabretasche) starých maďarů z období záboru, na kterých je nádherně ilustrována a s důrazem na technologii také popsána celá škála technik používaných ke zdobení u tohoto etnika. Jedná se sice pouze o krycí pláty a kování k brašničkám, ale tyto technologie se dají vztáhnout na spoustu dalších artefaktů.
 

Když jsem před dvěmi lety začal pátrat po pramenech kvůli výrobě prošívaného kaftanu pod zbroj, postupně jsem nasbíral jisté množství informací. Vzhledem k tomu, že diskuse na toto téma zazněly i na fóru Livinghistory, pokusil jsem se shrnout dostupné informace nalezitelné na internetu vztahující se k původu, rozšíření, vzhledu a střihu oděvu typu kaftanu v oblasti východní s severní Evropy. Základem je překlad článku Staroruské kaftany „východního“ typu (móda, původ a chronologie) / v originále Древнерусские кафтаны «восточного» типа (мода, происхождение, хронология) /, který je vystaven na stránkách http://asgard.tgorod.ru/libri.php3?cont=_caftan#top. Překlad jsem doplnil některými dalšími informacemi, které jsou k nalezení.

Na základě již započatého fóra zabývajícího se staroslověnštinou jsem se rozhodl napsat určitý nástin možností využití a poznání dávných jazyků v rámci oživené historie.

Při současné snaze rekonstruovat různé aspekty minulosti se snažíme o pochopení různých starých řemesel, vojenství i každodenního života apod., zatím se však neobjevilo moc nadšenců, kteří by měli v rámci LH aktivit snahu naučit se některý ze starých jazyků a používat jej pro zpestření a větší autenticitu při oživování historie.
 

Originální vzpomínky - Miss Annie Oakley

Zpracoval Joe, Viktorie, Peggy a spol.

Autentické vzpomínky fenomenální střelkyně na zkušenosti se zaváděním bezdýmého prachu, doplněné komentáři uvádějícími memoáry do historicko – technických souvislostí.

Úvodem o autorce vzpomínek

Annie Oakleyová byla vynikající exhibiční střelkyně, která se proslavila zejména vystupováním v cirkuse Wild West Show Williama „Buffalo Billa“ Codyho. Mimo jiné byla oblíbenkyní slavného náčelníka Sitting Bulla, rovněž vystupujícího ve Wild West Show.
Narodila se roku 1860 v Patterson Township, Darke County, Ohio.

Pár poznámek ke konstrukci a výzdobě žebrové přilby z období stěhování národů

Kosmova Chronica Boemorum je zásadním historickým pramenem, jak se lze přesvědčit z libovolné práce o českých raně středověkých dějinách do roku 1125, což je rok, kdy náš informátor zemřel. Kosmas je nejenom prvním nám známým kronikářem a význačným intelektuálem své doby, je také prvním (a dodnes neopominutelným) ideologem politické teorie českého státu, jehož pojetí je víceméně živé dodnes.

Vraťme se o dvě a půl století nazpět, do období rokoka, kdy v letech 1757 - 1763 Evropou zmítal konflikt, kterému dnes říkáme Sedmiletá válka.

Právě zde, v době kdy válečnictví zažívalo obrovských změn, se objevily na území tehdejší vojenské hranice (militärgrenz) s Tureckem jednotky na svou dobu velmi pokrokové a ojedinělé, na druhou stranu však neprávem opomíjené.

Látky

Domácí produkce byla schopna vyrobit pouze obyčejné látky, jakými bylo plátno, či vlna, konkrétně například šeřina, nebo sukna broumovská, hradecká, chrudimská, jihlavská, kolínská, kostelecká, mýtská, rychnovská, solnická, žlutická. Na stejné kvalitativní úrovni bylo prosté sukno polské a mnohá sukna německá, jež se k nám běžně dovážela. To stačilo pokrýt potřeby neurozených, nebo zajistit materiál na levnější odění, ale ne uspokojit potřeby náročné klientely, jakou byla tradičně šlechta a nově se prosazující přední patricijské rody velkých měst. Vzácné látky, jež byly s oblibou používány na odění nobility a o něž byl zájem, k nám byly dováženy z celého tehdy známého světa.

Tento projekt, vzniklý roku 2000, sdružuje lidi se zájmem o historii českých zemí v období první poloviny 14. století. Jeho cílem je poznávání a oživení všedního života nobility dané doby se zaměřením na dvorské prostředí. To s sebou nese praktickou potřebu studia doby panování a osobnosti královny vdovy Alžběty Richenzy (Elišky Rejčky), které se neomezuje jenom na české země a jejich politické dějiny. Zajímá nás především správa, právo, umění, kurtoazie, stolování, válečné i lovecké umění, pohled na víru, módu, minesseng, umění a mnohé další.

Regiment Wied 1762 je občanské sdružení, které se zabývá rekonstrukcí vojenského života a bojových postupů pěchoty za tzv. Sedmileté války (1756-63). Předlohou pro naše vybavení je výstroj a uniforma císařského pěšího regimentu Wied dle dostupných historických a ikonografických předloh vážících se převážně k roku 1762.
 

Kostel sv. Margity Antiochijské můžeme najít nedaleko za česko-slovenskou hranicí na katastru obce Kopčany, okres Skalica. Kostelík byl původně součástí Mikulčické sídelní aglomerace (jako XIII. kostel) na jejím podhradí. Dnes je nejstarší stojící církevní stavbou ve střední Evropě.

První zmínka o kostelíku se dochovala až z konce 14. století, z roku 1392. Jako kostel sloužil až do 18. století, poté fungoval jako kaple.

Američtí mountainmeni, neboli horští muži (dále jen MM), jsou jednou z nejpopulárnějších a nejvíce napodobovaných skupin amerických lovců. Proto je opakovaně v kruzích zájemců o tuto dobu a styl diskutována jejich výstroj a výzbroj. Naposledy se téma pušek MM objevilo i zde na foru Living History, což mě přivedlo k tomu znovu zveřejnit tento článek.
V článku jsou použity převážně zdroje z diskuse v internetové konferenci AMM, konkrétně možnosti zmapování nejpoužívanějších zbraní mezi MM.

Článek byl původně publikován v Trappers´Bulletinu, zde je jen mírně poupraven pro tento způsob publikování.

Tento článek je souhrnem informací o raně středověkých byzantských zbrojích nacházejících se na internetu. Základem je překlad článku Kremasmata, Kabadion, Klibanion: Some aspects of middle Byzantine military equipment reconsidered ze serveru Levantia vystavený na adrese
http://www.levantia.com.au/military/KKK.html.

Původní článek byl publikován v Byzantine and Modern Greek Studies number 22, 1998, pp. 38-50. Překlad článku jsem doplnil o další informace a obrázky věnující se raně středověkým byzantským zbrojím.

Materiální vybavení byzantské armády je otázka, která byla studována mnohem méně intenzivně než její organizace a taktika. Publikace posledních desetiletí toto téma spíše zatemnily než vyjasnily.

Protože je senoseč v plném proudu, nastal čas pro další raně středověkou výrobní činnost. Zajímavější o to, že v současném LH-OH prostředí není zcela rozšířená. Jedná se o zpracování slámy a trav.
Máte-li tedy chuť, můžete si dle tohoto článku zkusit vyrobit vlastní ošatku.

Tento článek jak už název napovídá volně navazuje na můj předchozí popis potahování štítu surovou kůží (pergamenem) a jeho podtitulem by klidně mohlo být "kudy cesta nevede". Jeho cílem je shrnout pár dalších postřehů a poznatků, které jsem během další práce s kůží a štítem získal a jak už naznačuje podtitul, pomoci vám vyvarovat se chyb, které jsem udělal já. Postupně se v malých kapitolách budeme věnovat potahování mandlového a kulatého štítu a v dalším samostatném článku barvení. V tomto díle navazuji na předchozí postupy a zkušenosti, takže pro popis materiálu a nástrojů se podívejte na předcházející článek.

Referát ze sborníku Materiály vojenské archeologie Altaje a přilehlých oblastí, Barnaul, 2002. Originál článku je k vidění v ruštině na adrese http://step-ta-voliy.narod.ru/panz1.htm.

Mohylník Balyk-Sook I se nachází v centrálním Altaji v údolí řeky Ursul. Kurgan 11 tohoto mohylníku obsahuje unikátní staroturecký pohřeb, obsahující kompletní lamelovou zbroj, byť dochovanou v nepříliš dobrém stavu. Pohřeb zahrnuje:

Při pátrání po původu a vzhledu lamelových zbrojí jsem se dostal i k velmi zajímavému nálezu kompletní lamelové zbroje z lokality Bek-Bike. Jedná se o jednu z mála kompletně zachovaných ranně středověkých lamelových zbrojí. Proto jsem navzdory geografické odlehlosti místa nálezu od naší střední Evropy přeložil tento článek, který je v originále publikován v ruštině na stránkách Tože Gorod na adrese http://tgorod.ru/index.php?topgroupid=2&groupid=7&subgroupid=5&contentid=36  Jeho anglická verze se dá najít na stránkách Red Kaganate na adrese http://www.geocities.com/kaganate/bekbeke.html.

Mince byla nejenom všeobecným ekvivalentem, ale i důležitým znakem suverenity a mincovní právo, tzv. regál, náleželo toliko panovníkovi, jako suverénovi.

Počátky české měny a mincování spadají do počátků vzniku českého státu, tedy asi do poloviny 10. st. První doloženou mincí byl denár, ražený za knížete Boleslava I., který navazoval na denárové období západní Evropy. Denáry Boleslava I. se ve své době rovnaly kvalitou cizím mincím, obíhajícím tehdejší Evropou.
 

Již za ranného středověku si vesničan, který nechtěl chodit po trní bosky a neměl čas a prostředky na ušití pořádných bot, vyráběl jednoduché krpce. Jelikož se jedná o obuv navýsost jednoduchou, levnou, na výrobu nenáročnou, přetrvaly až do novověku, kde se s nimi můžeme shledat na folklórních vyobrazeních zbojníků a jiných veselých postav.

Principem krpců je obalení nohy kůží, kterou po obvodu stáhneme řemínkem. Pro zajištění lepšího komfortu děláme malý šev na patě.

Výroba páru krpců trvá cca dvě hodiny. Připravte si následující materiál:

Zbytky lamelové zbroje byly nalezeny v roce 1877, 1934 a v letech 1998-2000 při vykopávkách v Birce, v místě nazývaném Garrison (Uppland, Adelsö psh, Björkö). V tomto článku jsou lamely analyzovány a srovnávány s podobnými nálezy ze Sibiře a střední Asie. Bylo identifikováno 8 různých typů lamel a byla odhadnuta jejich původní poloha v lamelové zbroji a byla nastíněna i možná podoba zbroje. Po prozkoumání podobných nálezů z Asie se ukázalo, že zbroj z Birky je pravděpodobně starotureckého původu. Nicméně definitivní závěr ohledně původu zbroje nebyl učiněn. Zbroj byla předběžně datována do let 900-950 n.l.

Po celý raný středověk převládal typ obuvi, který byl šit z rubové strany a po dokončení převrácen - proto převracená bota (v angličtině turned shoe). Tyto boty jsou výrobně velmi jednoduché, je na nich minimum švů a dobře sedí na noze.
Jednotlivých vzorů těchto bot je nepřeberné množství. Většina jich je k noze jištěna vázáním, jsou ale i typy na knoflíky. Zapínání na přezky je dokázáno až u bot vrcholného středověku, proto jej nedoporučujeme.
                                                                    

Tento článek se zabývá způsobem válčení ve střední Evropě v 15. stol. a na počátku 16. stol. Zaměřuje se hlavně na taktiku českého vojska formovanou tehdejšími konflikty. Pokusím se zde o nezaujatý pohled na skutečnosti, které byly dříve, z nejrůznějších důvodů, poněkud zkomoleny a pravděpodobně jsou takto přijímány dosud. Budu čerpat z odborné literatury (pouze fakta, nikoliv závěry), dále z publikovaných historických vojenských řádů, dobových kronik, ikonografie a datovaných předmětů vojenského rázu. Za větší rozsah článku se předem omlouvám, ale nepodařilo se mi ho více zredukovat.

Válečný vůz a vozová hradba

Lamelové zbroje jsou zajímavý druh odění, který byl v ranném středověku používán (byť není jasné v jak velké míře) i na území Evropy. Původ lamelových zbrojí je zřejmě ve střední Asii, odkud se v době stěhování národů rozšířily i na území Evropy, kde byl používán až do vrcholného středověku. Nálezů jednotlivých lamel a jejich fragmentů jsou hojné a to jak z Asie, tak z Evropy. naopak nálezy kompletních zbrojí, nebo alespoň dostatečně zachovalých částí umožňujících rekonstruovat střih zbroje je pomálu.

Letošní ročník Minutemana byl v režii Hanze a Malamuta. Ta kombinace dávala jistý prostor pro překvapení a jak jsme se všichni přesvědčili, bylo ho využito. Nutno také zmínit, že předpověď počasí, přesto, že se oteplilo, nebyla zrovna lichotivá. Aspoň já si teda ve dvacetistupňových mrazech moc nelibuji.

Jako textilní techniku ji využívali západní Slované, v Evropě prokazatelně existovala v Polsku, u nás na východní Moravě, dle archeologických vykopávek z 8.-10. století v Mikulčicích a na Slovensku.
Pletli se návleky na zápěstí (na Slovensku nazývané zapiastky - odtud zapjastková technika), rukavice, čepice, měkká a teplá obuv (po upletení se místo podrážky podšilo několika vrstvami sukna).

Letošní první sraz příznivců oživené historie se uskutečnil o víkendu 30. září - 2. října 2005 v Horním Vítkově u Chrastavy na staveništi repliky románského velmožského dvorce (Wothanburg). Jako hlavní téma srazu bylo zvoleno vojenství a vojenské tábory a ležení

Oficiální program srazu proběhl v sobotu odpoledne a nabídl přítomným zájemcům z řad aktivních účastníků i nekostýmovaných diváků četné zajímavé „odborné“ podněty.

Při pohledu na starořecké vázové malby, reliéfy či sochy, nám před očima vyvstávají obrazy dávných heroických bojů. Jejich hrdinové se střetávají často nazí, třímající jen své zbraně, jediným oděním bývá často přílba. Atletickou nahotu nelze sice v antickém Řecku pokládat za uměleckou licenci, ale i glorifikovaný hoplita byl pouhý voják. A jako takový nutně musel přizpůsobit svou výstroj podmínkám bojiště a přesunu vojsk. Jaké tedy bylo vybavení třeba lakedaimonského hoplity na vojenském tažení?

Nikoho tedy nepřekvapí, že podobnou potřebu měla a mají i indiánská etnika. Vedeni právě touto potřebou vytvářeli a mnohdy ještě vytvářejí indiánští umělci piktogramy, tedy obrázkové záznamy nejrůznějších dějů. Toto umění se velice specificky rozvinulo na planinách v 19. století. Právě zde nacházíme tzv.

Následující text je překladem studie Catalogue of Scandinavian mail. In: Tweedle, Dominic, The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, York Archaeological Trust, 1992.

Katalog skandinávských nálezů kroužkového pletiva

Sonia A. O'Connor

Hned v úvodu podotýkám, že to co tu budete číst jsou mé osobní názory, podložené postřehy z mnohaleté praxe pořádání rekonstrukcí historických bitev, psaní bitevních scénářů a jejich režie. Jde jednak o postřehy z pohledu historie a pak o postřehy čistě praktického rázu, které vám možná mohou usnadnit práci při rekonstrukci vaší historické bitvy. Ponechám úmyslně stranou jinak samozřejmě relevantní snahy o ztvárnění pohádkových motivů nebo fantasy a soustředím se vysloveně na rekonstrukce historických bitev.

V tomto článku se pokusím o soupis informací probraných v diskuzním fóru (Raný středověk/Štíty) a popis výrobního postupu při potahování korpusu mandlového štítu surovou kůží na základě mých osobních zkušeností a informací získaných v rámci této debaty. Článek se nezabývá výrobou samotného korpusu, který jsem získal už hotový, ani se nepokouší o rekonstrukci výrobního postupu prostřednictvím dobových technologií a nástrojů.

Nedávno jsem poněkud emotivně reagoval na článek J. Petřiny „Tři středověké hroty šípů“, neboť uvedené závěry zásadním způsobem kolidují s názorem, který jsem si vytvořil na základě dlouhodobého studia různých odborných podkladů na dané téma.

Cílem následující úvahy je zvýšení informovanosti zájemců o LH v oblasti, která je dosti opomíjená a také evidentně deformovaná. I na LH akcích se objevují střelné zbraně, které neodpovídají dané lokalitě ani období a myslím, že je v zájmu všech, toto postupně zlepšovat.

Jako teenager trávil Dick Myers čas mezi indiány Potowatomi a učil se ručnímu tkaní. Myers se účastní podniků v Bent´s Old Fort National Historic Site a Tubac Presidio. Tento jeho článek pojednává o výrobě a historii přikrývek od Rio Grande.

Mimořádným předmětem zájmu pro staré trappery, indiány, obchodníky, průzkumníky a všechny ostatní v pohraničí byly deky. Krom toho, že dobré teplé deky byly všemi vyhledávané, sloužily ještě mnoha dalším účelům. To platí až dodnes.

Pro potřeby uživatelů našeho serveru jsme uvedli do provozu systém na výměnu reklamních bannerů, který vám umožní výraznějsím způsobem upozornit a upoutat pozornost na zajímavé akce, projekty a podobně. Samozřejmě stejně jako u článků platí i pro umístění reklamního banneru nějaká pravidla.

Společnost Lakedaimon se zabývá poznáváním a rekonstrukcí rozličných složek života lidské společnosti v řecké kulturní oblasti během pátého století př. Kr. Nejvyšší pozornost je věnována vojenství Lakedaimonského státu v období kolem roku 457 př. Kr - roku bitvy u Tanagry, velkého střetu První peloponéské války.

Když jsme před několika lety řešili jako sdružení (Curia Vítkov) naši vlastní webovou prezentaci, byli jsme nakonec postaveni i před problém s jejím umístěním. Ne, že by už tehdy nebyly k dispozici free webhostingové služby, ale buďto to znamenalo mít na stránkách nevkusné reklamní banery, nebo nabízené spektrum služeb nevyhovovalo zcela našim představám. Poté co jsme nakonec registrovali i doménu curiavitkov.cz, bylo jasno – chceme aby naše prezentace vypadala profesionálně.

Kdo byli TRAPPEŘI a proč se corral jmenuje právě po nich?

Teprve docela nedávno jsme si uvědomili, že je pro nás slovo "trapper" takovou samozřejmostí, že se jej ani nikde neobtěžujeme vysvětlit. A přitom to pro běžného občana až taková samozřejmost být nemusí, nemluvě o tom, že v češtině se tomuto slovu poněkud posunul význam (jak už bývá v češtině zvykem).

Občanské sdružení Curia Vitkov
Počátky projektu Curia Vitkov (dříve Wothanburg) jsou spojeny se skupinou libereckých nadšenců, kteří před několika lety začali vlastníma rukama, ve svém volném čase a za své úspory budovat opevněné šlechtické sídlo z Čech doby románské. Žádné hradiště tohoto druhu se u nás do dnešních časů vcelku nezachovalo, a proto byl projekt od počátku chápán jako pokus o jeho rekonstrukci.

Úvod
Vznik tohoto článku byl motivován mou snahou přispět svými zkušenostmi ke snaze těch nemnoha lidí, kteří se zabývají rekonstrukcemi licích technik v české LH komunitě. Sám se litím zabývám několik let a během svého snažení jsem postupně udělal snad všechny chyby, které udělat lze. Doufám proto, že tento článek pomůže zkrátit cestu těm, kteří jdou stejným směrem jako já. V následujícím textu se velmi často budu zabývat nedobovými technikami.

Kostýmy nebo přesněji bychom asi měli říkat repliky historických oděvů, jsou jednou z nejviditělnějších součástí "living history" aktivit. Je příznačné, že se filosofie živé historie uplatňuje i na výrobě těchto oděvů.
 

S ohledem na stále stoupající oblibu praktického ztvárnění raného středověku - ať již jde o historický šerm nebo Living history došlo nakonec celkem logicky i na Franky. Pokusím se v následujících řádcích ztručně nastínit o co nám v nově připravovaném projektu vlastně jde a co bychom chtěli dosáhnout.
 

Proč zrovna Frankové?

1. Cíl projektu:

Zajistit prameny pro vybudování repliky ranně středověkého šlechtického stanu okrouhlého typu.

2. Zdroje:

Byly použity rozmanité prameny zejména ikonografického charakteru. Rovněž byly použity poznatky z již provedených rekonstrukcí. Všechny použité prameny jsou dostupné na Internetu.

3. Poznatky:

Souhlasím s názory Petra Floriánka na „Několik zamyšlení nad přístupem k živé historii“. Sám sice patřím mezi historické šermíře, ale na rozdíl od většiny kolegů je pro mě velmi důležitá funkčnost bojových postupů a věrohodnost použitých zbraní a kostýmů. Mohu to přirovnat například k tomu když se někdo v rámci „livinghistory“ snaží vytvořit co nejvěrnější dílnu dobového řemeslníka, například litce, já chci ztvárňovat dobového vojáka (například žoldnéře, či bojara). Myslím že jsou tři složky „livinghistory“ a „historického šermu“